Ruční palné zbraně do roku 1870

Včera v 12:05 | Vojenský historický ústav Praha |  MUZEA doma i ve světě (sbírky, knihovny ad.)


V Evropě se střelný prach používal již ve 14. století, k jeho uplatnění u historických palných zbraní došlo však až v 16. století. Dřevěné pažby umožňovaly střelcům mířit, tlumit zpětný náraz a i držet horkou hlaveň. Zápalný mechanismus - doutnákový zámek dovoloval vystřelit v pravý okamžik (při zmáčknutí spouště přiklopil zámek doutnák k pánvičce s prachem a tak došlo k výstřelu) a kolečkový zámek (k výstřelu docházelo díky jiskrám) se používaly současně. Později oba mechanizmy nahradil křesadlový zámek. Ten byl mnohem levnější a rozšířenější - používal se u většiny evropských a amerických zbraní od 17. století.

Vojenský historický ústav Praha - ARCHIV ZDE

 


HOLOGRAFIE - svět plný fantazie i snímané reality

13. ledna 2018 v 9:42 | YouTube |  Soukromá ENCYKLOPEDIE

Od 9. minuty se začnou dít kouzelné věci :)
Na videu lze nastavit české titulky - atomatický překlad.
 


MINI-DRON - největší vražedný hit

12. ledna 2018 v 12:50 | YouTube |  Soukromá ENCYKLOPEDIE


Mini-dron si vás najde všude a prostřelí vám hlavu - AI revoluce (Artificial Intelligence = umělá inteligence). Zatím je to jen sci-fi VAROVÁNÍ !!!

Na videu lze nastavit české titulky - atomatický překlad.

Na videu lze nastavit české titulky - atomatický překlad.

"Třetinu národa tvoří pitomci," říká psycholog Slavomil Hubálek.

12. ledna 2018 v 9:39 | iDnes.cz |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

Pro Čechy je typická skepse, malověrnost i buranství. Zároveň máme štěstí na výjimečné osobnosti, míní Slavomil Hubálek | foto: Robert Zlatohlávek, MF

Existuje kategorie lidí, kteří k životu svobodu moc nepotřebují. Výzkumy ukazují, že je to kolem pětiny lidí. Ti na bývalém režimu oceňovali sociální jistoty, jistotu pracovního místa či větší bezpečnost na ulicích.

To je dost velká skupina občanů. Existuje pro to nějaká psychologická či jiná danost?

Stačí se podívat na takzvanou distribuci inteligence. Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.

U nás žije třetina pitomců?

Průměrné IQ 100 není žádný zázrak z pohledu schopností či výkonnosti. Polovina lidí má přitom IQ pod 100. Hodně z nich je hloupých. To ovšem neplatí jen pro Česko, to platí obecně. Pak existují znaky platné pro určité národní společenství.

Ty jsou v případě Čechů jaké?

Psychologové se léta dohadovali, zda existuje něco jako psychologie národů. Já jsem tvrzení, že existuje psychologie Čecha, psychologie Němce či Rusa, dlouho odmítal, dnes se také domnívám, že existuje. Stejně jako jisté vzorce chování u toho kterého národa.

Zopakuji otázku: Jaké znaky jsou charakteristické pro Čechy?

Jen to dokončím - i u výročí Listopadu se vedly diskuse, proč jsme byli ve střední Evropě poslední, kde padl komunismus. Proč byla revoluce u nás nejkrásnější a klidná.

Pořád nemluvíte o těch znacích.

Řeknu to poezií...

To jsem v rozhovoru ještě neměl.

František Halas v době války burcoval "malověrní, myslete na chorál". Stanislav Kostka Neumann nás oslovil slovy: "A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí. Takový byl můj lid s kosou a kladivem. Na jitřní čekal svit, čekal a věřil." Já k tomu dodávám - čekal a věřil na rozdíl od ostatních národů, které bojovaly.

Takže prosím konečně ty vlastnosti ze vzorce českého chování.

Je to malověrnost, skepse, zvláštní směsice převažujícího buranství a současně výjimečného štěstí na několik výjimečných osobností. Za ty považuji Karla Havlíčka Borovského, T. G. Masaryka a Karla Čapka. Všichni tři varovali před levicí, marxismem a komunismem, a přesto jsme první země, kde zvítězila komunistická strana v demokratických volbách. A to v roce 1946. Národ se prostě zachoval nepoučitelně. To o nás hodně vypovídá.

Historik Dušan Třeštík říkal, že Češi jsou národ, který přišel z venkova do měst při průmyslové revoluci, a že i proto si uchoval v chování rysy maloměšťáka. Je to tak?

Přesně tak. To je to, čemu říkám buranství. Navíc jsme národnostně a rasově směska. Někde jsem napsal, že jsme voříšci Evropy.

To málokdo u nás rád slyší.

Tak ať se podívá do rodných listů čtyři generace dozadu. Bývá to neuvěřitelná směska. To je jeden náš kořen a druhý je implantovaný falešnou stopou národního obrození, která vyústila v Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého a snažila se nám namluvit něco o naší výjimečnosti a statečnosti husitů. Vždyť i mýty z Rukopisů, které se ukázaly jako falza, jsou součástí naší národní identity.

Projevuje se dodnes to, že jsme byli národ vesnický a maloměstský?

Ano, v naší typické opatrnosti. Ohnout se, neprovokovat a s vrchností pokud možno vyjít co nejlíp a současně si o tom myslet své. Jak říká nadporučík Lukáš ve Švejkovi: "Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět." Pokračovali jsme i po druhé světové válce v tradici loajálního rakouskouherského úředníka. Jen se podívejte na loajalitu ke komunistické straně. Prošlo jí celkem sedm milionů lidí!

Ohnout se a neprovokovat. Bylo důsledkem toho to, že zatímco polská Solidarita měla miliony členů, tak u nás bylo jen pár stovek disidentů proti komunistickému režimu?

To je přesně ono. K tomu přidejme neuvěřitelný nešvar české národní povahy - nevážit si svých hrdinů, naopak je zesměšnit, či dokonce potrestat. Podívejme se na úděsný osud Heliodora Píky, Milady Horákové, letců v britské armádě či vojáků v zahraničních vojscích. Parašutisté, kteří zabili Heydricha, se dočkali pomníku po desetiletích. To je nestoudné. Stovky řádových sester byly v 50. letech uvězněny. Bylo jim nabídnuto, že ta, která sundá řeholní šat, může odejít na svobodu. Byly statečné, téměř žádná to neudělala. Místo úcty se národ jeptiškám vysmíval. Zbabělá část národa se mstila hrdinům a vytěsnila je, aby zamaskovala svoji vlastní zbabělost a ta jim nebyla připomínána.

Platí to i pro současnost?

Do tohoto vzorce chování mi strašně smutným způsobem teď zapadá varování před havlismem.

To říkal v MF DNES v pondělí v rozhovoru prezident Václav Klaus.

Ano, je to negativní stránka národní povahy. Vysmívat se i těm několika stovkám našich disidentů z dob komunismu. Je v tom závist, ješitnost a odpor k statečným. Celý článek ZDE

Další články


Kam dál