...a stačila vteřina 9.

12. dubna 2008 v 16:26 | Aťan |  KNIHY
47.
Na lyžařský vlek chodíme dopoledne i odpoledne. Veroniku baví jak jízda nahoru (jezdíme i s Lenkou ve třech na kotvě), je nadšená i ze sjezdu dolů. Naučil jsem ji plužit a dělat velké obloučky. Sjezdovka není příliš prudká, jen dáváme pozor, aby nás nikdo nesrazil. Veroniku si oblíbila obsluha vleku - mladá paní, možná slečna. Vždycky s ní prohodí pár slovíček, a Veronika se těší, že po dalším sjezdu se s ní zase uvidí.
Večer býváme tak utahaní, že každý se zabaví, jak sám uzná za vhodné. Veronika spí, paní doktorová kouká na DVD, já si čtu a doktor s Lenkou řeší při vínečku nějaký "závažný" problém.
"Já vám říkám, paní Novotná, že Veronika chce dát dohromady tu od vleku s Karlem," tvrdí Tonda cvokař.
"Jak jste na tohle přišel?"
"Sama Veronika mi to řekla. Vůbec se s tím netají, jak to má vymyšlený. Hraje s odkrytými kartami. Dokonce říkala, že vám to klidně můžu prozradit. Že ji - jako žena - určitě pochopíte." Tonda se napil z dvojky bílého.
Lenka vrtí nesouhlasně hlavou. "Jak naše Veronika může dělat dohazovačku, když neumí napsat ani adresu?"
"Protože vaše dcera," doktor mává ukazováčkem ve vzduchu, "má IQ hodně vysoko. A já jsem vám to říkal hned. Karlovi vzala starou vyhozenou pohlednici s jeho adresou. Obrázek Karla vystřihla z časopisu Myslivec - i s článkem o něm. Je tam černé na bílém, že to je mladý vdovec. Že jste jí ten článek četla?"
"To je pravda," potvrdila Lenka.
"Vaše dcera, paní Novotná, splňuje celou škálu IQ. Karel bude mít hodně práce, aby se z toho vykroutil. Podívejte… vemem si to pěkně po pořádku - a Veroniku budu známkovat jako ve škole: abstraktní inteligence za 1. Veronika perfektně řeší problémy a úkoly s jednoznačnou odpovědí. ...Dál - praktická inteligence za 1. To je nadání řešit každodenní problémy. Z různých alternativ Veronika vybírá tu správnou."
Začíná mě ten rozhovor zajímat. Zavřu knížku a sedám si k nim. Zatímco si nalévám vínko, doktor pokračuje:
"Sociální inteligence za 1. Ona umí předvídat chování druhých. Podle toho pak s lidmi jedná. Dovede přečíst… ne lépe - VCÍTIT se do toho druhého. A poslední věc - emoční inteligence za 1. Tohle kdo umí ovládat, tak je mistr nad mistry. Emoční inteligence, jako jediná, není závislá na IQ. Kdo má vysokou emoční inteligenci, tak je vlastně - podle mne - šťastný člověk. Emoční umělec, dalo by se říct. Je to schopnost s velkou přesností si uvědomovat sama sebe. Je to dovednost ovládat sympatie, empatie, nálady, smutek, optimismus… prostě vše, nač si v emocích vzpomenete. Je to i schopnost nacházet v sobě motivaci, vytrvalost, schopnost ovlivňovat svoji úspěšnost. Už jste se s někým takovým setkala, paní Novotná?"
Neudržel jsem se. Zeptal jsem se doktora cvokaře sám: "Tohle všechno, Tondo, cos´ tu vyjmenoval… to má být naše Verunka?"
"Jo, Martine. A kdybych ji mohl šoupnout na naše přístroje v ústavu, věděli bychom víc…"
"Tak na to se, Tondo, vyser," ujede mi z pusy. Paní doktorová na chvilku přestala sledovat televizi.
"Pane doktore, máme Veronice zakázat, aby se Karlovi pletla do života?" zeptala se Lenka.
"To v žádném případě!" ohradil se Tonda.
"Jak to?"
"Protože jsem sám zvědavý, jak to s ním dopadne." Tonda cvokař si usrkne bílého, "A další věc: co to udělá s Veronikou, když jí ta seznamka nevyjde."
____

48.
Jsem v zoufale složité situaci. Mám Karla varovat? Dvakrát mi zachránil život. Teď je řada na mně - měl bych mu to oplatit! Ale Verunka je můj mazel. Přeci jí nezkazím tak skvěle rozehranou partii. Navíc - ta paní, nebo slečna od vleku, má snad taky svůj rozum, ne? Když se jí do vztahu nebude chtít, tak se na to vykašle! (Mé druhé JÁ se ozvalo: Jako ses´ na to vykašlal ty, moulo? Vždyť si s tebou Veronika dělala co chtěla… A s tou ženskou a Karlem to udělá taky tak. Přeci cvokař říkal, že ty a Karel máte IQ bublajícího bahna. Vy se chcete postavit Veronice? Žabaři.) Ani neumím ovládat své druhé JÁ, natož Verunku. Chudák Karel. Vyčkáme… uvidíme.

"Tak co, Karle, přišel ti od nás z Krkonoš pohled?"
Karel po mně loupnul očima: "Víš o tom něco?" V ruce drží pohledy dva. Jeden od nás, druhý od nějaké Petry Vackové. Na konci pohledu je její webová stránka a mail. Holka z hor, ale internetově dostupná. Sedám si k počítači. Ale co to? Karel mi to nerozmlouvá? Dokonce si bere židli a sedá si za mne.
"Martine, Martine… co mi to děláte…"
"Karle… neblbni. Já v tom nejedu! Vážně!"
"Tak kdo?"
Mlčím.
"Ještě řekni, že Veronika, ty vole."
Mlčím ještě víc, jestli je to vůbec možný.
"Martine, kdyby to nebyla tvoje holka, tak ji snad přerazím. Než se ti ta webová stránka načte, tak ti něco řeknu - Petře je dvacet šest, je rozvedená, bezdětná, má ráda přírodu, zvířata a hodný lidi."
Otočím se zády k počítači, čelem ke Karlovi. "Ty jsi hodil ručník do ringu, Karle?"
"Jo. Petra přijede v sobotu…"
K O N E C

VÍCE NA Liter.cz

SETKÁNÍ S DĚDOU BOHOUŠEM - 1. ZDE - 2. ZDE
RENOVACE DUŠE - ZDE
ZÁZRAČNÉ KRASNICE - ZDE
NA PLESE KLUBU SEBEVRAHŮ - ZDE
DENÍK BEZDOMOVCE - ZDE

(Poznámka: při různých změnách majitelů a formátu Literu.cz, nenávratně zmizely některé díly, tipování a komentáře. No jo... život není peříčko, že jo...)
 


Komentáře

1 Liter.cz (rok 2007) Liter.cz (rok 2007) | 9. února 2013 v 16:55 | Reagovat

Má to grády,má to hlavu a dokonce i patu:)
28.06.2007 14:34:00 | sluníčko sedmitečné

moc člověčí psaní...Už to vydej, dobře se čteš.
28.06.2007 10:46:00 | Aglája

Přečtu si to až ráno s posteli,
jak?
šak Ty kamaráde víš.
28.06.2007 10:45:00 | stryc

Má to spád, to já rád...
28.06.2007 00:33:00 | Bíša

vrátil se mi tik do oka...
27.06.2007 13:41:00 | Trdlo

Jedním slovem: PARÁDA! Stejně jako strýc smekal zmijovku, já smekám klobouk, ty tvoje povídky jsou čtivý, kdo sem zavítá, už se nikdy neodtrhne. Jsi Aťane jako droga :-)
27.06.2007 13:05:00 | widder

Ach jo, budu si na to muset zvyknout, ale z Aťana se stal PAN SPISOVATEL...
Fakt Ti to jde... už bys měl pomalu přestoupit do exkluzivnějšího klubu než jsme my... Ale až si z honorářů našetříš na barák v Krasnicích, tak přijedu na návštěvu.
27.06.2007 11:54:00 | Daniel S.

Opět poutavě psané - čtenář se rozhodně nenudí a touží číst dál...
Aťane Ty fakt spěješ k tomu, že se o Tobě jednou budou děti učit - to Ti teda přeju... :-DDD

...statečnost, zvědavost či pouhá zbabělost - také nad tím často přemýšlím...
27.06.2007 10:29:00 | Judita

Začínám se pomalu dostávat do děje. No, nechám se překvapit. Líbí se mi ta hrbatá pošťačka co ji smrděj nohy...
Kam ty na to chodíš???

:-)<<<

27.06.2007 00:33:00 | Verule

ale začíná nám to tu nějak "vážnět"... je to u tebe nezvyk. no, stále čekám, co se z toho vyvine... =)
26.06.2007 22:25:00 | Ágnes

Usmívám se ...a doufám, že je nezabiješ :-)

Tato četba se mně moc líbí. Je to zajímavé a ty úseky v sériích jsou prima.
26.06.2007 19:26:00 | s.e.n

2 Liter.cz Liter.cz | 12. února 2013 v 19:07 | Reagovat

átak včil jsem přečetla všecky díly o Veronice... Aťane, je to lahůdka.. normálně vydržím u prozy jen prověřenejch autorů .. nebudu jmenovat...silně mě to oslovilo a HALÓ! kdo to ještě na odkazu nečet celý, TAK SI TO PŘEČTĚTE! ... úžasný... jsem nevěděla, že tak skvěle píšeš :-) mávaj se mnou emoce, ale to se srovná :-D FAKT DOST DOBRÝ a dlužím ti ještě osmnáct tipů.. za každý díl ST ... nemám úž víc slov :-)
10.02.2013 14:46:18 | Miriska

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.