DEPRESE JAK SVIŇA

13. dubna 2008 v 10:02 | Aťan |  ÚVAHY
Potřebuji nový budík. Ten starý jsem zamáčkl tak, že se už nevzpamatoval. Do zaměstnání se musím doslova dokopat. V práci se míhají zoufalé postavy v různém stádiu deprese. Žalostný pohled, který mě naplňuje smutkem.
Doma je to trochu lepší. Dcerky se hádají o počítač jako vždycky a Jana jde opět pravidelně vyhodit peníze za sportku. Tentokrát prý cítí výhru jako prase lanýže. "Jestli nevyhrajeme alespoň třicet miliónů, tak jsme v pr...," smutně oznámila a vyšla z hnusného paneláku do hnusného počasí.
Zapnul jsem si televizi... a zase jsem ji vypnul. Psát se mi nechce, protože cítím, jak můj mozek odmítá spolupracovat. Knihovna je moje spása. Sáhnul jsem po Anthony Robbinsovi. Tak copak mi, ty kluku chytrá, poradíš v téhle odporné podzimní chvíli? Dcerky ve vedlejší místnosti v boji o počítač používají ostřejší slova, ale přesto jsem se pohroužil do knihy:
"Je důležité si uvědomit," radí mi můj chytrý Anthony, "že deprese se vám nepřihodí. Depresi "nechytíte". Vytvoříte ji stejně, jako cokoli jiného v životě. Depresi tak dlouho pěstujete, až vám krásně vykvete. (Není myšlena maniodepresivita, nýbrž její mírnější sestřička - česky zvaná nasranost.) Je dobré říkat si strašidelné věci strašidelným vnitřním tónem. Ještě se to může vylepšit, když svěsíte ramena a budete koukat do země. Musíme usilovně přemýšlet o těch nejhorších věcech, které by se nám mohly přihodit. Když srazíme hladinu krevního cukru alkoholem, drogama a kouřením, pak se výsledek mnohem vylepší. Deprese jak sviňa. Na vytvoření kvalitní deprese je nutno se neflákat, je to dřina! Někteří lidé se do tohoto stavu dostávají tak často, že už je pro ně velmi snadné ho docílit. Plyne z toho totiž tolik druhotných výhod! Například soucit jiných lidí, obskakování a posluhování. Žijí v depresi tak dlouho, že se v ní nakonec cítí docela pohodlně. Identifikovali se s tímto stavem."
Cvakly dveře bytu - Jana je už zpátky. Stránku v knize jsem založil nezaplacenou složenkou. Manželka je zmáčená, ale ŠŤASTNÁ!
"Neseš třicet miliónů, sportkaři?" ptám se už sedmnáctý rok stejně.
"Vyhráli jsme," řve mi Jana radostně do ucha.
"Nekecej! Kolik?"
"Sedmdesát korun."
 


Komentáře

1 Levandule Levandule | E-mail | 19. června 2008 v 13:57 | Reagovat

JO. Tak něco z toho znám z Tvé knihy. Jinak se mi tohle téma hodí do těchto dnů a do nálady :-) Ještě že nepatřím mezi depkaře, kteří potřebují soucit ;-) Jsem jen takový chronický depkař, který si depky umí lakovat láskou na oranžovožluté smajlíky :-DDD

2 spare spare | 22. června 2008 v 23:58 | Reagovat

To, co popisuje tedy deprese není, myslím tu s diagnozou F a číslem.Tu asi A.Robbinson neměl:-(

3 stanislav stanislav | E-mail | Web | 16. července 2008 v 8:47 | Reagovat

sedum pětek, a depka fuč... :o))

4 stanislav stanislav | E-mail | Web | 16. července 2008 v 8:55 | Reagovat

http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=3104

5 Aťan Aťan | 17. července 2008 v 22:28 | Reagovat

Stando dík. Článků o depce je dost, ale nejsem si jist, jestli vážně nemocným pomáhají. Spíš chemie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.