Povídky doktora Cvokaře 22. TCHYNĚ

12. dubna 2008 v 9:53 | Aťan |  POVÍDKY
C = Cvokař, P = pacient
C: "Tak co vám schází?"
P: "Teď už jsem v pohodě, pane doktore. Jenom mě odsud nepouštějte. Tady mám svatej klid."
C: "Já myslel, že už jste zdráv... ale vy jste to se svou tchyní trochu přehnal, ne?"
P: "Já myslím, že ne. Takhle to je lepší, věřte mi. U vás mi žádná tchyně nehrozí, zvlášť v samotce ne."
C: "Řekněte mi, proč to muselo zajít tak daleko?"
P: "No jo... vy neznáte Bohunu... teda jako moji tchyni. To buďte rád. Jak bych vám to řekl..."
C: "Tak mi řekněte třeba ten poslední den, co jsme si pro vás přijeli."
P: "Tak jo. To byla sobota, že jo? Sparta - Slávie, proto si to pamatuju. Už ráno bylo zajímavý. Chtěli jsme si s Mařkou - to je moje žena - trochu přispat. Ve všední dny totiž vstáváme o půl páté do práce, tak alespoň v sobotu a neděli bych rád chrápal. Navíc máme s Mařkou v pátek sexuální den... v sobotu ráno jsme se zapomněli nazí na dece... chápete. Bohuna k nám bez zaklepání vrazila před sedmou. Všechny rolety s rámusem vystřelila nahoru. Vzpomněl jsem si na vaše rady, pane doktore - tak jsem se choval asertivně. Ani jsem se neoblékl, Bohunu jsem vystrkal z ložnice, zamkl na klíč, rolety šly zase dolů, a já se vrátil k Maruš do pelechu. Už jsme ale nezabrali, protože jsme na sobě neměli pyžamo... chápete. Ale Bohuna to viděla jinak. Začala za dveřma povykovat. "Ptáčci už zpívají, a vy ještě spíte! To já už za vás nadělala práce, jéjej!" No, tak jsme tedy vstali. Chtěli jsme jet sami do supermarketu - jenže se nám prosmýkla do auta. Asertivně říkám: "My vám, maminko, nakoupíme, co budete potřebovat. Zbytečně byste s námi dvě hodiny lítala mezi regálama." A ona že ne, že chce žít kulturně mezi lidma. Co je v supermarketu za kulturu, můžete mi říct, pane doktore? Ale zase jsem si vzpomněl na vaši radu - byl jsem asertivní. Potom celé odpoledne jsem dělal na její zahradě, kterou tak hluboce nesnáším. Ale těšil jsem se večer na fotbal. Pamatujete - hrála v televizi Sparta se Slávií. Tahle motivace mě držela celou dobu nad hladinou. Večer - těsně po zahajovacím hvizdu, si Bohuna sedla vedle mne. Bez varování si vzala ovladač... a přepnula na telenovelu."
C: "Milej pane, ale to jste ji musel rovnou zabít?"
P: "Musel, pane doktore. Zase jsem si vzpomněl na vaši radu: příčiny neuróz je nutno odstraňovat."
 


Komentáře

1 Ron Ron | Web | 2. listopadu 2012 v 5:52 | Reagovat

Není pět nebo šest divů světa,  ale jen jeden: L Á S K A

2 Aťan Aťan | 2. listopadu 2012 v 7:52 | Reagovat

[1]: :-) souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.