Povídky doktora Cvokaře 23. UČITEL,

12. dubna 2008 v 9:54 | Aťan |  POVÍDKY
C = Cvokař, P = pacient

C: "Tak co vám schází?"
P: "Začínám být příliš roztržitý, pane doktore. Prý i moji žáci si toho všimli. Hrozí mi výpovědí. Vlastně mě k vám poslal náš ředitel."
C: "Takže... vy jste učitel základní školy."
P: "Ano prosím. Učím už třicet let. Vypadá to, že mám nervy v haj... špatné nervy."
C: "Promiňte moji zvědavost. Jaký je poměr učitelů a učitelek ve vaší škole?"
P: "Já učím dějepis a zeměpis, Drábek je tělocvikář. Jinak je to samá ženská, pane doktore. Proto jsem asi ještě nedostal výpověď."
C: "Jak často míváte stavy roztržitosti?"
P: "Já tedy nic nepozoruji. Ale ředitel si na mě zasedl. Přitom je to ještě takovej mladej fakírek."
C: "Frajírek..."
P: "Vždyť říkám. I manželka se na mě začíná zlomit..."
C: "Zlobit..."
P: "Prej jsem ráno nezalil budíka a nenatáhl azalky. Jenže brtníka má natahovat ona - a večer. A ve škole? Teď smějí žáci polemydlovat s učitelem! Dřív - co jsem řekl, to bylo svaté. Nikdo nesměl ceknout. Přišlo nařízení shora, že černá je bílá? Výborně. Tak jsme to do těch školáčků nablili."
C: "Nalili."
P: "Jasně. Strana měla pravdu, i když to mohla být sebevětší hloupost. Ale byl jsem tam od toho, abych nad tím bádal? Dřív bylo všechno pěkně jasné. Tady máš směrnice - řiď se podle nich. A dnes? Děcka otravují s internatem..."
C: "Internetem."
P: "Vždyť říkám. Člověk jim něco zajímavého vypráví... a oni, že na internatu viděli něco jiného. Já od nich chci jen dvě deci..."
C: "Dvě věci."
P: "KÁZEŇ a DESPEKT!"
C: "Respekt."
P: "Přeci po nich nechci tak moč?"
C: "Já vám, pane učiteli, naleju také dvě deci. Dvě deci upřímnosti. To, že jste se stal učitelem, je trestný čin. A byl bych moc rád, aby si to konečně někdo pořádně odskákal. Na tlustou čáru za minulostí vám seru, pane učiteli dějepisu. Pozdravujte fakíra..."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.