Křišťálová lebka: Tajemství Májů

24. ledna 2010 v 14:41 | Aťan |  Soukromá ENCYKLOPEDIE

Podle učebnic dějepisu byla křišťálová lebka Mitchell-Hedgese, také nazývaná lebka osudu, nalezena v roce 1927 anglickým badatelem Fredrikem Mitchell-Hedgesem v ruinách Májů v Lubaantunu ve Střední Americe. Jiné prameny říkají, že Mitchell ji koupil na aukci v Londýně v roce 1943 a že se jedná o padělek.

Ať tak či tak, tato křišťálová lebka je dopodrobna vypracovaná, leštěná a je uměleckým předmětem nevyčíslitelné hodnoty. Kdyby lebka skutečně pocházela z dob Májů, stáli bychom nevyhnutelně před několika naléhavými otázkami.

Lebka osudu je z několika hledisek technickou nemožností. S hmotností zhruba pěti kilogramů a s věrnou přesností zobrazení ženské lebky, se zdá být nemožné, aby byl takovýto předmět vyroben bez moderní techniky. Není ale známo, že by Májové takovéto nástroje vlastnili.
Lebka se stala předmětem různých analýz. Jednou nedořešenou hádankou je opracování. Křemenný krystal má, podle Mohsovy stupnice tvrdosti, hustotu sedm. Mohsova stupnice tvrdosti jde od 1 pro mastek do 10 pro diamant. Křemenný krystal může být tedy opracován pouze tvrdším materiálem jako je například rubín nebo diamant.


Studie konzervátora Franka Dorlanda z laboratoří Hewlett-Packard v Santa Clara v 70tých letech minulého století došla k závěru, že k vytvoření lebky s manuální politurou pomocí diamantu a písku, by Májové potřebovali 300 let. Dorland zkoumal lebku šest let a zjistil u ní podivuhodné vlastnosti. Lebka má luminiscenční vlastnosti a mohla tedy vytvářet své vlastní světelné pole. Kromě toho má snímatelnou dolní čelist. Ten nejpodivnější objev učinil Dorland zcela náhodně, když si večer lebku prohlížel u krbu. Plameny krbového ohně se odrážely v očních důlkách lebky. Tímto objevem inspirovaná sledování ukázala, že křišťálové lebce byly dány různé optické vlastnosti díky způsobu broušení. V dutině ústní se nachází hranol, který dopadající světlo ze spodku lebky přímo vyzařuje očními důlky. Nebo ze strany dopadající světelný paprsek opět vyzařuje středem čela ven, místem, které se také nazývá "třetí oko" nebo nebeské oko.

Plánovali snad Májové skutečně vědomě to, že budou po tak dlouhý čas, po několik století pracovat na jednom předmětu? Křišťálová lebka Mitchell-Hedgese ale není jediná svého druhu. Několik lebek bylo nalezeno na různých světadílech, jsou vyrobeny nejen z křišťálu, ale i z jiných materiálů. Jedna kompletní kostra z jadeitu byla nalezena v Mongolsku a datována byla na rok 2.200 až 3.500 před Kristem.

Pravost křišťálové lebky se zpochybňuje, protože není možné zjistit stáří křemenného materiálu. Avšak fenomén křišťálové lebky a jiné nálezy tohoto druhu zůstanou pro badatele nadále zajímavými. Především pro ty, kteří se zabývají možností prehistorických kultur, tedy vysoce vyvinutými civilizacemi před naší civilizací. A toto se člověku přímo vnucuje, uvážíme-li, že Dorlandův objev se týká lomu světla a dá se vycházet z toho, že se jedná o rituální předmět a o možnost bývalé pokrokové kultury, která měla odpovídající duchovní znalosti a technické možnosti k vyrobení takového uměleckého předmětu.


Mitchell-Hedgesova lebka není jediná. Odborníci, kteří se křišťálovými lebkami zabývají, tvrdí, že jich je celkem 13 a jsou mysticky propojeny. Jiné zdroje uvádějí počet kolem dvaceti. Lebky jsou vyrobeny z různých nerostů a vždy z jednoho kusu (bez oddělené pohybující se čelisti). Tvrdí se o nich, že se uvnitř nich zobrazují při nasvícení čtyřdimenzionální obrazy, že mají schopnost léčit (ta je přisuzována krystalům obecně již od pradávna), že senzibilové díky nim mají pozoruhodné vidiny. K těm nejznámějším kusům patří vůbec první objevená křišťálová lebka, která byla nalezena v roce 1890 jedním ze žoldáků v Mexiku. Má částečně nedokončenou obličejovou část a dnes ji můžete vidět v Britském muzeu. Nebo také společně s dalšími lebkami (lebkou z pařížského muzea Trocadéro, ametystovou lebkou atd.) Ani jedna z nich není tak dokonalá jako Hedgesova lebka a jsou ze zakalenějších křišťálů. Pocházejí v drtivé většině z oblasti Střední Ameriky a pokud se nebudeme zabývat možností, že je vyrobili mimozemšťané nebo ztracené civilizace jako ty z Atlantidy nebo Lemurie, máme dva kandidáty. Maye a Aztéky. Většinou se mluví o Mayích, byli to ale Aztékové, v jejichž umění byla lebka důležitým prvkem. Aztékové byli také zkušenější v opracování krystalů. Jenže... jak už víme, i pro ně by to byl úkol na 300 let. tajemství Mitchell-Hedgesovy lebky ale přetrvává.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.