PRAOTEC ČECH

19. ledna 2010 v 19:31 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"
Praotec Čech je mýtická postava muže, jenž prý přivedl svůj lid do této země na horu Říp v roce 644 a podle kterého údajně nesou Čechy své jméno. Poprvé je zmíněn v latinsky psané Kosmově kronice české (přibližně v letech 1120-1125), tam je ovšem praotec Čech ještě pod svým latinským jménem Boemus.

Při výstupu na horu Říp praotec Čech pravil: "Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Na všem budete míti hojnost a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Hle, země po vaší vůli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by měla být jmenována."
Ti hned, jako z božského vnuknutí, zvolali: "Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?"

Původně jen velmi stručný příběh po Kosmovi rozvíjely dále další kroniky, zejména Kronika tak řečeného Dalimila (kolem roku 1310), kronika Přibíka Pulkavy z Radenína (zhruba 1374) a Kronika česká Václava Hájka z Libočan (1541). Nejznámější podání zřejmě pochází z Jiráskových Starých pověstí českých, které v mnohém vychází z Hájkovy kroniky. Václav Hájek z Libočan uvádí, že Čech přišel do Čech roku 644. Tento údaj je však téměř jistě vymyšlený.

Podle Starých pověstí českých žil Čech a jeho bratr Lech v Charvátské zemi, kde se ale toho času strhly četné boje, a tak se tato země stala velmi nepříznivou pro lid, který byl zvyklý žít v pokoji, obdělávat půdu a pěstovat obilí. Jednoho dne se vojvodové Čech a Lech rozhodli tuto zemi opustit. Shromáždili svůj lid a vydali se směrem na západ Slunce. Šli dlouho a daleko, přes hluboké lesy, bažiny a křoviny. Čeleď už byla z cesty unavena a začala si stýskat, že není konce té klopotné cesty. Čech ukázal na vysokou horu před nimi, jež se zdvíhala z rovinné krajiny, a řekl, že pod ní si odpočinou. Došli a rozložili se na úpatí hory, jež se nazývala Říp. Druhý den ráno se vydal Čech sám na horu. Uviděl širý kraj s lesy, loukami a řekami. Zvěstoval ostatním, co zhlédl. Lid zvolal jednohlasně ať se země jmenuje po Čechovi. Čech potěšen vůlí svého lidu, poklekl na kolena, líbal zem a žehnal jí.

A tak se zde usadili, začali obdělávat půdu a stavět si obydlí. Po čase, když už se plémě Čechů hojně rozrostlo, rozhodl se Lech, že opustí ostatní lid z kmene a vybuduje si vlastní hrad a vesnici. S Lechem se těžko loučili, ale naštěstí neodcházel daleko. Lidé zde žili spokojeně, všude panoval řád, kázeň a poctivost. Po téměř třiceti letech života v české zemi Čechovi minul osmdesátý šestý rok a zemřel. Všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Jeho tělo spálili na hranici, a pak ho i s pozůstatky uložili do hrobu. Ještě dlouho potom chodili k jeho hrobu, plakali a klaněli se vojvodovi Čechovi a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.

Lech s bratry Čechem a Rusem

Legenda se v průběhu času značně proměnila, tak jak si další kronikáři přimýšleli nové detaily. V nejstarší Kosmově latinské verzi pověsti, která je vlastně jen jakýmsi úvodem k dalšímu textu kroniky a je výrazně ovlivněna antickými a biblickými vzory, najdeme jen málo informací. Neobjevuje se zde "tradiční" výstup na horu, pouze mlhavé konstatování, že "...tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídili sídla...". Už zde je však scéna, ve které vděčný lid navrhuje nazvat zemi po svém vladykovi.

V Dalimilově verzi se poprvé objevuje české jméno "Čech" a také informace o tom, že Češi přišli z Charvátska. Důvodem, proč museli rodnou zemi opustit, byla údajně vražda, které se tam lech Čech (slovo "lech" je zde použito jako titul, ve smyslu vladyka) dopustil. Poprvé se zde objevuje i výstup na horu Říp, který ovšem v této verzi absolvoval praotec Čech sám a teprve po návratu dolů zvěstoval svému lidu, že našel vysněnou zemi.

V podání Přibíka Pulkavy zůstává rodná Charvátská země i Čechův zločin jako důvod odchodu. Poprvé se zde objevuje i Lech - zatím ovšem není jasné, zde je to jeho bratr, či jen kdosi z jeho doprovodu - již Pulkava popisuje, že Lech pak s částí kmene pokračoval dále na sever do Polska. Pulkava také jako první uvádí, že Čech vylezl na horu Říp i s celým svým lidem.

Nejkošatější a zřejmě i pravdě nejvzdálenější je popis Václava Hájka. Přidává celou řadu detailů, včetně přesného data Čechova příchodu (rok 644) - naopak však vynechává obvinění praotce Čecha z vraždy a raději uvádí, že Čech a Lech raději odešli "...vidúce takový neřád, vády i mordy mezi příbuznými...". Oba dva též povyšuje na knížata, která již ve své původní vlasti měla postavené hrady ("On Lech měl své sedění na hradě řečeném Krapina, kterýžto dodnes stojí. Starší bratr, totiž Čech, měl svuoj byt na hradě řečeném Psáry nad potokem prudkým, kterýž Krupá slove..."), a přidává celou řadu dalších epizod, jako například pojmenování podřipské obce Kleň po Čechově synovi. (Zdroj: Wikipedie)

ce
Hora Říp


VIDEO - Od praotce Čecha k Unii


Další zajímavé české osobnosti:


 


Komentáře

1 venice venice | Web | 27. září 2016 v 23:05 | Reagovat

půjčka 4999 ihned na účet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.