Před 90 lety Jaroslav Kursa navrhl československou vlajku

30. března 2010 v 18:01 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

vl1
Jaroslav Kursa s rodinou

Poválečné nároky na vlajku nového státu v srdci Evropy nebyly malé: mít vlajku jednoduchou, ve slovanských barvách, ale unikátní a nikoliv podobnou jako prapory Francie či Ruska. Zohlednit Slovensko tak, aby vlajka vyjádřila jeho jednotu s ostatními částmi nové republiky.

V prvních dvou letech Československo reprezentovala bíločervená bikolóra, odvozená od tradičního znaku českého království - stříbrného lva na červeném poli. Jenže vypadala jako vlajka sousedního (a navíc tehdy nepříliš přátelsky naladěného) Polska.

Otázkou vlajky se proto začala zabývat znaková komise. S ohledem na praktičnost, estetičnost a historicko-politické souvislosti postupně škrtala různé možnosti včetně různých variant "pruhované" vlajky. Podle ústeckého vexilologa Aleše Brožka například členové komise nechali vztyčit zvažovanou vlajku na parníku a zkoumali, jak na něm z dálky vypadá.

vl3
Ústecký vexikolog Aleš Brožek s návrhy československé vlajky

Nakonec se komise dobrala výsledku: "Na červenobílém praporu umístiti barvu modrou v podobě nějaké heraldické figury. Figurami takovými mohou býti hlavně kříž, kůl, krokev a klín. Po četných pokusech doporučila znaková komise ve své schůzi konané dne 24. ledna  r. 1920 jednomyslně, aby modrá barva byla na vlajce umístěna v podobě klínu," sdělil tehdy poslanec František Hnídek. Prosadil se tak návrh Jaroslava Kursy, muže, který měl v roce 1950 zemřít v zapomnění, aby ho Češi v jednadvacátém století pozvolna začali znova objevovat.

Klín měl podle Kursova návrhu sahat do třetiny vlajky, o měsíc později byl ale prodloužen do jejího středu. Vznikla tak vlajka, kterou Československo užívalo až do rozpadu na přelomu let 1992 a 1993, i když za druhé světové války reprezentovala jen exilovou politickou vládu a vojenské jednotky v zahraničí.

Poslední bouřlivé období prodělala vlajka v letech 1990-1993. Porevoluční garnitura totiž zdědila rozpracovaný návrh na návrat bíločervené bikolóry z let 1918-1920. Česká národní rada ji schválila a jednu dobu se tak zdálo, že po rozpadu federace bude česká vlajka opět jen červenobílá, v poměru stran 2:3 (polská má poměr stran 5:8).

Přes zvažovanou variantu změny barvy klínu na blankytnou modř (nebo jeho zkrácení) nakonec Česká republika převzala vlajku Československa v nezměněné podobě. A to i přesto, že někdejší ČSFR ústavním zákonem rozhodla, že žádný nástupnický stát nebude užívat někdejší společné státní symboly.

Proti převzetí někdejší federální vlajky se pak ozvaly hlasy ze Slovenska, podle nichž si Češi přivlastňují něco, co jim nepatří. Proti hovořil například argument, že Slovensko má k federální vlajce slabší vazbu (a tudíž menší nárok) kvůli příklonu k Německu ve druhé světové válce. Smířlivější teorie ale říká, že zatímco se samostatné Slovensko vrátilo ke svým dávným symbolům, Česká republika užívá uměle vytvořenou vlajku. (Zdroj: iDnes)


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.