Tajemství templářských rytířů

4. června 2010 v 20:00 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

te2

Vatikán zveřejnil ze svého tajného archivu svědectví staré sedm set let. Vydal knihu o procesech s templáři Processus Contra Templarios. Dva z unikátních osmi set kusů skončily v České republice. Jednu koupily Templářské sklepy Čejkovice, druhou liberecká vědecká knihovna. Templářské sklepy Čejkovice nyní ve spolupráci s Moravským zemským muzeem nechávají knihu a dokumenty přeložit do češtiny.

te1

Jen málo středověkých řádů vzbuzuje zájem a jitří fantazii tolik, jako Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, známí jako templářští rytíři. Tito obránci poutníků a Jeruzalémského království před Saracény se v roce 1232 usadili i v Praze, na místě dnešního Anenského náměstí. Dnes jejich sídlo připomínají již jen zbytky románských zdí ve sklepích domů a část templářského chrámu včetně základů oltáře pod podlahou kostela sv. Anny. Další komenda v Království českém byla v Uhříněvsi se dvorem a kostelem ve Stodůlkách.

Nejspíš již někdy v téže době přišli templáři také na Moravu. V Čejkovicích u Hodonína založili komendu s dvorem v Šakvicích. První dochovanou zmínkou o působení řádu v této oblasti je darovací listina z 15. listopadu 1248, kterou "Oldřich, syn knížete Korutanského, daruje templářům v Šakvicích čtyři statky v Rakvicích". Památky na templáře jsou na Moravě hmatatelnější než v Čechách.

t4

HISTORIE TEMPLÁŘŮ

Templářský řád založilo po první křížové výpravě v roce 1118 devět rytířů, kteří se zavázali chránit v Jeruzalémském království bezpečnost křesťanských poutníků mířících územím plným muslimů do Jeruzaléma.
Mniši s mečem a červeným křížem na bílém plášti získali jako obránci Svaté země brzy velkou popularitu. Šlechtici jim odkazovali celá jmění, hrady i města. Vstoupit do templářského řádu znamenalo velkou čest a jistotu spásy duše. Také to ale znamenalo odevzdat majetek řádu.
Templáři se u papežů těšili takové oblibě, že si vydobyli spoustu výhod - nemuseli platit papežský desátek a byli vyňati z pravomoci světských vládců a světského kléru. Dokonce mohli jednou ročně konat bohoslužby pro ty, které papež exkomunikoval.
V té době jako by to již byly řády dva. Zatímco jedna část bojovala na Blízkém východě s muslimy, druhá stejně zdatně rozmnožovala v Evropě řádový majetek. Na strategických místech vyrůstala templářská sídla - komendy - které sloužily také jako bezpečné pokladnice a záložny. Templáři tak prosluli jako první bankéři. Právě jim se připisuje například vynález cestovních šeků.
Začátek templářského podnikání v bankovnictví souvisí s křížovými výpravami. Odjíždějící šlechtici svěřovali řádu v Evropě své cennosti do úschovy, aby nemuseli převážet hotovost a vyhnuli se tak okradení. Na Blízkém východě pak stačilo předložit potvrzení, a tamní templáři jim částku uloženou v Evropě vydali. Zisk z templářského podnikání sloužil především k podpoře aktivit řádu ve Svaté zemi.

te3

MÝTY A LEGENDY

Někteří templáři měli při mučení doznat, že součástí přijímacího rituálu bylo třikrát poplivat kříž s Kristem a políbit ústa, pupek a zadek mistra. V pozdějších textech se objevuje i penis. Jakkoliv nelze přiznání vynucené mučením považovat za věrohodné, některé výklady takový rituál vysvětlují jako snahu naučit nového člena řádu popřít svou víru jen myslí, ale ne srdcem, pro případ, že by upadl do muslimského zajetí a musel čelit obdobným příkořím.
Templáři byli obviněni také z uctívání modly jménem Bafomet. Přestože se mnozí na mučidlech přiznali, tvrzení, o jakou modlu mělo jít, se rozcházejí. Jednou je to vousatá hlava z průčelí Šalomounova chrámu, jindy hlava Jana Křtitele či zakladatele řádu Huga z Paynsu, pak zas hlava z Turínského plátna nebo ostatky sv. Eufémie. Podle některých výpovědí to měl být i relikviář se třemi tvářemi nebo démon v podobě kočky.
Brzká smrt papeže Klementa V. a krále Filipa IV. Sličného vedla již ve své době ke vzniku legendy, že velmistr Jacques de Molay na hranici oba muže proklel. Do čtrnácti let zemřeli i tři Filipovi synové a vnuk, což znamenalo konec vlády přímé linie dynastie Kapetovců. Legenda se tedy brzy rozšířila o prokletí celého královského rodu.
Ve spojení s portugalskými nástupci templářů měli být podle legend jak mořeplavec Vasco da Gama, tak Kryštof Kolumbus. Při svých plavbách prý používali templářské mapy. Ve dvacátém století dokonce hned několik autorů tvrdilo, že templáři dopluli ke břehům Nového světa sto let před Kolumbem.
Mnoho pověstí vzniklo o tom, že templáři na tajném místě ukryli vzácný majetek. Ten se podle fantazie vypravěčů stěhoval z francouzského přístavu La Rochelle do Gisoru či Tomaru nebo dokonce až do záhadné třicetimetrové šachty na ostrově Oak Island v Novém Skotsku.
Spis De Occulta Philosophia z roku 1533 spojil templáře s gnostickými kouzelníky, uctíváním falu a čarodějnictvím. Traktát De la Maconnerie Parmi Les Chretines z poloviny osmnáctého století zase tvrdil, že templáři jsou přímými dědici moudrosti asketické sekty esejců z prvního století.
Kronika Savojska z šestnáctého století popisuje rituální sexuální orgie templářů v jeskyních, zabíjení a pečení nemluvňat a uctívání modly potažené lidskou kůží. Toto líčení však až příliš připomíná pasáže z kroniky byzantského filozofa Pselluse z jedenáctého století, který ovšem popisoval údajné rituály sekty bogomilů.
K odkazu templářů se vždy hlásilo mnoho organizací svobodných zednářů. Spojení je to však umělé. Vzniklo po roce 1736, kdy se skotský rytíř Ramsay pokusil přitáhnout k zednářům zájem aristokratů. Vytvořil legendu, podle které původ zednářů není spojen jen se středověkými kamenickými cechy, ale i s řeholnickými válečníky.
Templáři měli podle jednoho z mýtů nalézt Svatý grál. S tvrzením vyrukoval v roce 1818 rakouský orientalista Joseph von Hammer-Purgstall, podle kterého k templářům patřili již rytíři kulatého stolu včetně krále Artuše.
Kniha Les Mysteres Templieres z roku 1967 tvrdí, že templáře poslal do Jeruzaléma sv. Bernard s rozkazem vykopat v Šalamounově chrámu Archu úmluvy - schránku na kamenné desky s Desaterem přikázání.
Pátek třináctého je podle některých výkladů za smolný den považovaný od doby, kdy Filip IV. Sličný zorganizoval na pátek 13. října 1307 rozsáhlé zatýkání templářů ve Francii.

te5
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.