České knížectví

17. srpna 2010 v 15:08 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"


České knížectví byl státní útvar zpočátku na území Čech a později na území zhruba odpovídajím dnešní České republiky od 9. století do roku 1198 (s výjimkou let 1085-1092, kdy měl královský titul Vratislav II. a 1152-1172, kdy byl králem Vladislav II.). Hlavami českého knížectví byli Přemyslovci, krátce též polští Piastovci.


V době Velké Moravy Čechy neměly jen jediného panovníka, v čele menších územních celků zde stáli místní náčelníci - knížata Čechů. Mezi nimi se postupně nejvíce prosadili Přemyslovci sídlící na Levém Hradci a v Praze. Ti pak svoji moc rozšiřovali ze Středních Čech. První historicky prokázaný Přemyslovec Bořivoj I. se podřídil velkomoravskému knížeti Svatoplukovi, stal se jeho místodržícím v Čechách a nechal se společně se svojí ženou Ludmilou pokřtít pravděpodobně z rukou arcibiskupa Metoděje.

Přibližná podoba prvního Přemyslovce Bořivoje I.

Pravděpodobně za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. v Praze vznikl knížecí palác a Praha se stala centrem rodícího se českého státu, který se sice zbavil vlivu Velké Moravy, ale naopak se dostal do vlivu Východofranské říše. Z Pražského hradu a dalších hradišť začali přemyslovští vládci spravovat okolní území a vybírat daně za jejich ochranu: vzniklo tzv. knížecí rodové patrimonium.

Boleslav I.

Za zakladatele české státnosti lze považovat Boleslava I. (935-972), za jehož vlády zmínky o kmenových knížatech mizí, až se nakonec celé Čechy dostaly pod jeho přímou vládu. Tento proces si vyžadoval vydržování poměrně silné armády, zemědělci však jen těžko dokázali vyprodukovat více, než sami spotřebovali, a vojsko potřebné k udržení přemyslovské vlády nad Čechami tudíž muselo získat prostředky kořistí z expanze na severní Moravu, Slezska a Malopolska. Tímto krokem český kníže ovládl důležitou obchodní stezku z Evropy do Kyjeva, Chazarské říše a dále do Číny. celý článek...



 


Komentáře

1 Petr Petr | 18. prosince 2011 v 14:36 | Reagovat

Dobrý článek, ale nenašel jsem zde to co jsem hledal. :( :/

2 krysařík krysařík | 28. září 2014 v 22:58 | Reagovat

Naznač Petře, co jsi hledal.. :)

Dnes je slavíme knížete Václava, tak přihodím něco ne o časném, ale o věčném knížeti Václavovi. Vybírám ze skvělé knihy - Králové a knížata zemí Koruny české: Český stát nebyl majetkem právě vládnoucího knížete, nýbrž knížete věčného - svatého Václava na nebesích. Stát tedy neumíral spolu s panovníkem, byl věčný. Byl také český. Všude jinde totiž byl panovník byl totiž panovník považován za zástupce Krista na zemi, v Čechách byl ale zástupcem patrona země. Čechové také nebyli nevolníky tohoto nebeského vládce, byli jeho "čeledí" - tedy společenstvím lidí žijících v jednom domě, v zemi české.
Ale ani Václav nebyl vlastně plně suverénním vládcem, byl jenom správcem něčeho vyššího. Na pečetích českých panovníků je ve 12. století zobrazován svatý Václav jak kníže bojovník s nápisem " Mír svatého Václava v rukách knížete" Vladislava, Soběslava atd. "Mír" tu není jenom náš denní pokoj mezi lidmi, je to vůbec řád světa kosmu, tak jak je tento význam zachován ve slově vesmír. Je to prastaré praslovanské dědictví, ozývá se v něm jméno boha smluv starých indoevropanů - Mithry.
Takto chápaný mír byl tedy hlavním účelem a smyslem přemyslovského státu. nevlastnil ho právě vládnoucí kníže, ale ani kníže věčný, svatý Václav. Václav ho pouze "držel", a propůjčoval ho novému knížeti z rodu Přemyslovců v okamžiku, kdy ho Čechové a Moravané posazovali na prastarý kamenný stolec uprostřed Pražského hradu.
Bylo to vše velmi starobylé a zároveň velmi moderní. V "privatizované", "feudalizované" Evropě té doby umíral stát spolu s panovníkem, protože byl omezen na oblast jeho přímého panování, jeho hrady a statky. Pojem stát sám zanikl spolu se starým Římem, protože byl pro barbary příliš abstraktní.
V Čechách se však objevil abstraktní pojem věčného, nikdy neumírajícího, na nebesích sídlícího státu. Bylo to poprvé v Evropě, teprve později následovaly českého Václava v podobné "funkci" další státy, svatý Marek v Benátkách, svatý Olaf v Norsku, svatý Štěpán v Uhersku. Sílu a životnost tohoto symbolu pochopil nejlépe Karel IV., když ustanovil, aby koruna českých panovníků směla být sejmuta z lebky svatého Václava jen při korunovaci krále.
A připojím aktuální politikum: jak říkal profesor Vojtěch Cepl, důležitější než jednotlivec, sebeoblíbenější vůdce, vládce, gasudar, je řád, zákon, který musí dodržovat každý, řád, vzniklý ze společenské dohody, který může změnit zase jen společenská dohoda.

3 JUDrKarelVlk JUDrKarelVlk | E-mail | 14. ledna 2015 v 12:28 | Reagovat

Kníže Spytihněv, syn Bořivoje a svaté Ludmily přeorientoval naší církev z východní na západní,vymanil nás z vlivu Velké Moravy, postavil rotundu v Budči a žádal o ochranu východofranského krále Arnulfa Korutanského

4 JUDrKarelVlk JUDrKarelVlk | E-mail | 23. června 2015 v 6:40 | Reagovat

První zmínka o knížeti Bořivoji je z roku 872,kdy pomáhal z dalšími 5 knížaty knížeti Svatoplukovi v boji proti frankům.V roce 883 kníže Svatopluk obsadí Čechy a kníže Bořivoj je nucen se nechat pokřtít biskupem Metodějem.Bořivoj přijímá křesťanství východní se slovanskou liturgií.To je přijato negativně a vyvolá to povstání vedené knížetem Strojmírem.Kníže Bořivoj je vyhnán.Po 2 letech se vrací s pomocí knížete Svatopluka. Staví 1 kostel v Levém Hradci svatého Klimenta a dále v Praze na hradě svaté Marie.Přemisťuje knížecí stolec z Levého Hradce na Pražský hrad  a tím pokládá základy vzniku státu

5 distinctively distinctively | Web | 8. září 2016 v 18:02 | Reagovat

osobní půjčka raiffeisenbank kalkulačka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.