Kdo neví, že komunistické strany jsou zločinecké organizace, je buďto neinformovaný, anebo komunista

5. září 2010 v 10:56 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

Karl Heinrich Marx, dříve uváděn také jako Karel Marx (5. květen 1818 Trevír, Prusko - 14. březen 1883 Londýn, Velká Británie) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál.
Společně s Friedrichem Engelsem rozpracoval vlastní materialistické pojetí dějin, založené na ekonomických zákonitostech. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví a nastolením beztřídní, komunistické společnosti.
Jeho filosofický i politický vliv byl obrovský a z jeho myšlenek vyšla celá řadu směrů v levé části politického spektra, a to jak oficiální ideologie socialistických států (marxismus-leninismus), tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu.


Vladimír Iljič Uljanov, který přijal přezdívku Lenin, (10. / 22. dubna 1870 v Simbirsku (dnes Uljanovsk) - 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy), byl ruský komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády SSSR a teoretik leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu.
Všeobecně je označován za zakladatele komunistického Sovětského svazu. Stál v čele bolševické revoluce roku 1917 v Rusku. Byl inspirátorem a hlavním organizátorem masového vyvražďování vlastního obyvatelstva.


Po 2. světové válce Sovětský svaz neměl skoro žádné nástroje k ovlivňování politiky svých západních sousedů, kromě svých mohutných armád na jejich půdě. Tam, kde komunistické strany směly legálně působit, byly vytěsněny na samý okraj politického spektra. Sovětský svaz "bratrské" komunistické strany ještě více oslabil, když uvěznil nebo v čistkách povraždil mnoho polských, maďarských, jugoslávských a dalších komunistů, kteří se uchýlili do moskevského azylu. Například meziválečné vedení polských komunistů Sověti vyhladili téměř do posledního muže.

Josif Vissarionovič Džugašvili, známější pod jménem Stalin (česky Muž z oceli, tuto přezdívku mu vybral Lenin) byl sovětským diktátorem v letech 1927-1953.
Jde o jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva; oběti jeho vlády se nejspíše nikdy nepodaří zcela spočítat (jen počet mrtvých při uměle vyvolaném hladomoru na Ukrajině se odhaduje na 3,5 miliónů), historici zastávají názor, že za dobu svého neomezeného vládnutí přímo či nepřímo má na svědomí více občanů SSSR, než bylo zabito během druhé světové války.


Stalin s charakteristickou obezřetností, a určitě také s ohledem na udržování fungujících vztahů se západními mocnostmi, používal taktiku dobře známou už z dob Lidové fronty ve 30. letech. Podporoval koalice komunistů, socialistů a dalších antifašistických stran. Existující koalice pak pro komunisty představoval výtah k moci všemi prostředky. Vůdce východoněmeckých komunistů Walter Ulbricht to vysvětlil těmito slovy: "Je to naprosto jasné - je potřeba, aby to vypadalo demokraticky, ale veškerou moc musíme držet v rukou my."

Ve svobodných volbách se komunističtí kandidáti pravidelně ocitali na straně poražených. Proto komunistické strany změnily pod taktovkou Stalina strategii: od skrytého nátlaku přešly k otevřenému teroru a represím. Hned, jak se dostali do státních mocenských struktur (v průběhu let 1946 a 1947), spustili komunisté proti konkurenčním politickým stranám pomlouvačné kampaně, zahrnuli je výhrůžkami, přepadali je a týrali, zatýkali je, soudili jako "fašisty" a "kolaboranty" a popravovali. "Lidové" milice pomáhaly šířit atmosféru nejistoty a strachu, a straničtí propagandisté za to kladli vinu svým politickým kritikům. Snáze napadnutelní nebo neoblíbení politici z nekomunistických stran se stávali terčem veřejného ostouzení, zatímco jejich kolegové těmto hanebným praktikám přikyvovali v naději, že tak sami podobnému zacházení uniknou.

Obvinit sociální demokraty v zemích východní a střední Evropy z "fašismu" nebo "kolaborace" nebylo tak snadné, protože za války byli obvykle stejně častými oběťmi represí jako komunisté. A pokud v převážně agrárních zemích východní Evropy existovalo nějaké průmyslové dělnictvo, orientovalo se tradičně socialisticky, nikoli komunisticky. Protože se ukázalo, že je obtížné socialisty potřít, rozhodli se komunisté k nim přidat. Tedy přesněji řečeno - zařídit to tak, aby se socialisté přidali k nim. To byl osvědčený komunistický trik. Nabídli socialistickým stranám (většinou početně silnějším) perspektivu levicové "jednoty" - ale pod komunistickým vedením. V situaci, jaká ve východní Evropě převládala po osvobození po 2. světové válce, se to mnoha socialistům jevilo jako rozumný návrh. BOHUŽEL!!!

Socialisté, kteří měli námitky, nebo se stavěli proti nové straně, se dočkali tvrdého odsouzení a vyloučení. Nejmírnější postih s jakým mohli počítat spočíval v tom, že museli odejít z veřejného života nebo do exilu. Na ostatní měli nachystané mučení, dlouholeté vězení nebo smrt.


Když komunisté zdecimovali, pozavírali nebo pohltili své oponenty, dařilo se jim ve volbách roku 1947 i později lépe - pomohlo k tomu ovšem i terorizování a zastrašování občanů přímo ve volebních místnostech a nestydaté podvody při sčítání odevzdaných hlasů. Potom všude podle stejného vzoru následovalo vytvoření vlád, ve kterých křiklavě dominovaly komunistické nebo nově sloučené "dělnické" a "sjednocené" strany. Koaličním partnerům, pokud ještě nějací existovali, bylo vykázáno místo dekorativního přívěsku. V souladu s tímto přechodem od koaličních vlád jednotné fronty ke komunistickému mocenskému monopolu nastal v sovětské strategii v průběhu roku 1948 radikální obrat k politice státní kontroly, kolektivizace, likvidace střední třídy a pronásledování a čistek v řadách skutečných i domnělých protivníků. To v různých modifikacích probíhalo až do roku 1989.

V období československého komunistického teroru (1948-1954) bylo popraveno 241 lidí - obětí justiční vražd. Další stovky lidí zemřely ve vězení nebo při pokusu o útěk za hranice. Až do konce komunistického režimu byly sta tisíce lidí nespravedlivě vězněny. Obětmi represí byli členové západního (ale částečně i východního) odboje, dále kněží, soukromí rolníci a intelektuálové. Mnoho režimu nepohodlných lidí bylo vyhozeno ze zaměstnání. V rámci stalinské teze o zostřování třídního boje byli popraveni i někteří členové KSČ, včetně generálního tajemníka Rudolfa Slánského.

Komunistická strana Čech a Moravy sedí v českém i evropském parlamentu nerušeně dál. Generace mých rodičů, ale samozřejmě i ta moje, opět zklamala.

Slavný polibek Brežněva s Honeckerem na neméně slavné berlínské zdi.

2. DÍL ZDE

 


Komentáře

1 Budhista Budhista | 7. února 2011 v 16:12 | Reagovat

Pro doplnění informací doporučuji přečíst:
Stewart Steven "Výbušnina" (nakl,SAKKO Praha 1991)
a Victor Ostrovsky "Lstí a klamem" (Ikar a.s. Bratislava 1991)
zároveň doporučuji podivat se na stránky www.radioislam.cz "protokoly"
Ale pochybuji, že Vám spadnou klapky jednostranného vidění. Možná se Vám pomalu rozsvítí.

2 atanova-zasuvka atanova-zasuvka | 8. února 2011 v 9:23 | Reagovat

[1]: Zřejmě předpokládáš, že jedna špinavost omlouvá druhou, ale tak to nefunguje, buddho.

3 JK JK | 30. října 2011 v 23:14 | Reagovat

Nepřestávají mě svým zápalem a nevídanou "udatností" fascinovat mladí bojovníci dávno vyhraných bitev, když už nehrozí žádný odpor. To si člověk asi musí připadat hodně zbytečně a méněcenně, aby se k tomu opakovaně snižoval, zvláště takovýmto trapně křečovitým způsobem.
Milý mládežníku, najděte si radši děvče. Je to mnohem užitečnější a je u toho mnohem nižší šance ztrapnit se tak, jako jste učinil tímto zoufalým výkřikem.
Ale nemusíte při tom zanedbávat ani vzdělávání. Je vám ho zřetelně velmi zapotřebí a kladu vám na srdce, dokud tu kterou problematiku aspoň zevrubně nenastudujete, nevyjadřujte se k ní.
Když nic jiného, aspoň nebudete za vola.

4 Aťan Aťan | 31. října 2011 v 7:34 | Reagovat

[3]: JK, je mně 57 let, nar. 1954, vzdělání mám dostatečné na to, abych poznal jaký obhájce komunistických zločinců, velký vůl, mi sem píše komentáře.

5 Standa Standa | E-mail | 13. dubna 2012 v 21:41 | Reagovat

At´ane, tak se mi to povedlo, dík.Na tak starýho dědka, jako jsem já-71- i vnoučata s...u, takžen ebýt slušných lidí, typu Tebe, plácal bych se v tom dál.
  Přes můj věk jsem vstoupil do strany jen asi třikrát- byla to naštěstí jen ta strana psí... a k tomu, co zde zaznělo, nelze mi než Ti přitakat(3) jsi vystihl přesně- zarytý nezvonič klíči-a kdoví co ještě.Jsou někdy nevyzpytatelní- nebezpeční jako modré vrány s připáleným narcisem. Nechtěli jsme ani komunisty- museli jsme-ani tuto vládu-musíme?...

6 Aťan Aťan | 14. dubna 2012 v 8:57 | Reagovat

[5]: Stando, už taky nejsem zajíc (58), ve fotogalerii mám sice foto, ale je z r. 1997. :-) (tohle je ležatý usměváček, jestli znáš znaky)

A protože jsem ročník 54, chartista, tak je ti jasné, že jsem si komunistů užil až až. Za týden v sobotu 21. 4. jdeme se ženou na Václavák, třeba se tam uvidíme. :-)
http://www.stopvlade.cz/

7 vrbák vrbák | E-mail | Web | 14. října 2012 v 11:06 | Reagovat

Díky za za tento blog, taky si dávám do záložek.

8 Aťan Aťan | 14. října 2012 v 11:12 | Reagovat

[7]: Zdravím. :)

9 Jelen Jelen | 30. října 2012 v 13:33 | Reagovat

Píšete hlouposti. Proč by početně silnější socialistické strany vkládaly moc do rukou komunistů? Komunisté byli po válce silnější než sociální demokracie a vyhrávali volby. Tak tomu bylo třeba u nás. Volby v roce 1946 vyhrála KSČ s víc jak 40% hlasů. Socialisté se k nim přidali právě proto.

10 Aťan Aťan | 30. října 2012 v 15:03 | Reagovat

[9]:Jelene, kdo pochopí perfektní zorganizovanou vládu strachu a vzájemného udavačství, ten se neptá.

11 Standa Standa | 8. května 2016 v 8:42 | Reagovat

Je to úžasně inteligentně napsáno.... V roce 46 byly naprosto svobodné volby. Tedy, alespoň v Československu... Vyhráli komunisté. Ne kvůli pomluvám, vyhráli proto, že v době okupace pokládali své životy za Vlast víc, než klér, agrárníci a další. Nepotřebovali pomlouvat, národ věděl. Jsem komunista, bezpartijní, jen tak, z přesvědčení a s nadějí na lepší život pro všechny poctivé lidi.

12 Radek Radek | E-mail | 9. května 2016 v 14:39 | Reagovat

[11]:: Milý Stando, V roce 1946 byly volby, to ano, o jejich svobodnosti se můžeme bavit, nicméně, máte pravdu, že je komanči vyhráli. Snad díky tomu, že před válkou nebyli u vesla a tedy vypadali, že oni válku nebo Mnichov nezpůsobili. Nicméně, rok 1948 to nebyly svobodné volby, to byl puč. A další svobodné volby komanči už nikdy nepořádali. Pohltili sociální demokracii, ostatní nahnali do narodní fronty, ale ustanovili si vedoucí úlohu strany a tím pádem svobodné volby nebyly (na každou pozici se povinně volil jediný předvybraný soudruh).
Jestli jste komunista, tak kromě ideálů, které ale nikde a nikdy nefungovaly, všude způsobovaly jen bolest, zatýkání, nespravedlivé procesy, justiční vraždy, apod., tak ale také máte zodpovědnost za pobyt ruských vojsk po 23 let. Žádná strana předtím sem nepozvala cizí vojska a nenechala se dobrovolně okupovat. Jen ta, co měla ústavně zařízenou vedoucí roli, tedy komunistická.
Je mi vás líto - kdybyste byl jen levičák, mohl byste být třeba socan. ne, chcete být komanč, následovník Stalina, gulagů, Pol-Pota, Kim-Ir-Sena, či Mao-Ce-Tunga. Zničených životů, zničených ekonomik, zlomených páteří, kolaborování a vojenské nadvlády cizinců.
To vás tedy za váš idealismus lituju a pevně doufám, že se se svým idealismem nikdy nedostanete do řízení státu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.