Kudy Hannibal ty Alpy vlastně přešel?

23. listopadu 2010 v 22:00 | Aťan |  Soukromá ENCYKLOPEDIE
ha1

Vstup na pověstnou italskou "holínku" je na severu přehrazen věncem Alp, jejichž přechod je složitý i dnes, v době zpevněných cest, moderního sportovního vybavení a navigační techniky. Pro armádu Kartagince Hannibala, byl jejich přechod v roce 218 př. n. l. skutečně obrovitým výkonem, jemuž se dodnes po právu všichni obdivují. Jeho přesnou trasu se nedávno pokusili odhalit kanadští vědci prostřednictvím nejmodernějších vědeckých metod.

ha2

Ve svém dosavadním hledání se historikové soustředili především na nalezení horského průsmyku, kterým by mohla obrovská armáda čítající přinejmenším 26 000 mužů pěchoty, 6000 jezdců a koní a 37 válečných slonů projít. Do dnešní doby se jim podařilo identifikovat zhruba tři trasy, kterými mohl dávný pochod vést: jižní, severní a takzvanou střední. Všechny z nich začínají na levém břehu řeky Rhôny, na druhé straně končí v nížině povodí řeky Pádu v místech, kde dnes leží velké průmyslové město Turín. Každou z nich však propojují v horských oblastech různé vysokohorské průsmyky. Podle prof. Mahaneyho se bohužel většina autorů, kteří zastávají jednotlivé teorie o správné trase, chovala doposud velmi nevědecky. Nechali se totiž vést pouze mapami či autoritou předchozích autorů bez toho, aby si trasu skutečně prošli. Jednou z mála čestných výjimek byl v 60. letech minulého století bývalý ředitel Britského přírodovědeckého muzea, sir Gavin de Beer, autor teorie o tzv. jižní cestě, která v závěrečné fázi vede přes nejvýše položený ze všech průsmyků Col de la Traversette (2950 m. n. m.). Není tedy možné, že nejblíže pravdě by mohl být právě on?

 "Hannibal byl sice velkým vojevůdcem, se záznamy o svých manévrech si však příliš velkou hlavu nedělal. Vše, co o jeho cestách víme, víme od antických historiků. Žádný z nich však nebyl přímým účastníkem tažení," vysvětluje důvod prekérnosti všech snah o rekonstrukci dávné trasy prof. Mahaney. Dnešní historikové se mohou obracet prakticky ke dvěma dílům antické historické literatury. Prvním z nich jsou řecky psané Dějiny (Historiai) historika Polybia, druhým pak dílo Římana Tita Livia Dějiny od založení města (Ab Urbe cundita libri). Antická svědectví však v sobě přeci jen skrývají dosti potíží. První z děl vzniklo přinejmenším 60 let po slavném přechodu, druhé dokonce celých 200 let poté. Historikové se shodují na tom, že oba dva autoři neopisovali přímo od sebe, ale měli pravděpodobně k dispozici písemný popis od očitého svědka přechodu. Přesný chronologický popis přechodu, který nalezneme u Polybia nasvědčuje tomu, že jej Polybius přímo četl, zatímco Livius jej znal již pouze z doslechu. Vážným kandidátem na tento společný pramen je dnes již ztracené sedmisvazkové dílo jednoho z Hannibalových společníků, učitele Sosyla z Lakedaimonu (Sparty). Někteří autoři však dokonce uvažují i o tom, že Polybius si celou trasu dokonce prošel sám. (celý článek)

 


Komentáře

1 slávek miloslav abrahám slávek miloslav abrahám | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 4:08 | Reagovat

zajímavé.. vyzkoušel bych to rovnou s těmi slony a se vším co měl :-)

2 Aťan Aťan | 24. listopadu 2010 v 18:21 | Reagovat

[1]: ..asi máš na mysli i pomocný personál, otrokyně apod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.