EKONOMIE DOBRA A ZLA - Tomáš Sedláček

9. dubna 2011 v 10:43 | Aťan |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

PhDr. Tomáš Sedláček (23. ledna 1977, Roudnice nad Labem) je český ekonom a vysokoškolský pedagog. Působí jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB, přednáší ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a také na University of New York in Prague. V roce 2006 studentský časopis Yale Economic Review uvedl jeho profil v článku o pěti mladých perspektivních ekonomech. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). V březnu 2011 se stal členem správní rady Nadačního fondu proti korupci.

Tomáš Sedláček vydal v roce 2009 knihu Ekonomie dobra a zla. V Sedláčkově podání je ekonomie krásná věda, jejíž kořeny jdou mnohem hlouběji, než si moderní či postmoderní člověk dokáže představit. Autor pod heslem "vše se hodí" podniká zajímavé výlety do hájemství filosofie, etiky, politologie a religionistiky a ukazuje, kolik čerstvých a překvapivě relevantních myšlenek lze v dědictví starých civilizací najít. Díky vytříbené argumentaci, živému jazyku a schopnosti vybrat poutavý detail, Sedláček přesvědčivě vykračuje proti proudu a kacířsky nabourává stereotypy, s nimiž pracují jak ekonomové, tak běžní lidé v každodenním životě. Ne vždy totiž lidé považovali za svůj hlavní životní cíl "maximalizovat užitek" tak jako dnes, což v době ekonomické krize stojí za to vědět.

Krátká ukázka z knihy Ekonomie dobra a zla:
Ekonomie kdysi bývala naukou o správě domova (z řeckého oikonomia; oikos - dům, nebo také domácnost či rodina, nomos - zákon). Občas můžeme mít dojem, že ekonomie ztratila všechnu barvu a napomáhala vytvářet svět, kde vládne černobílost. Příběh ekonomie přitom býval v dávných dobách daleko rozmanitější.

Za počátek moderní ekonomie se považoval rok 1776, vydání Bohatství národů od Adama Smithe. Odvážnější výlety do dějin ekonomického myšlení zpravidla končí u Reného Descarta, na počátku "vědeckého" nazírání na svět. Přání vládnout pouhým robotníkům bylo odjakživa touhou tyranů (např. Epos o Gilgamešovi před 5 tis. lety). Každý despotický vládce vidí v rodinných a přátelských vztazích konkurenci efektivity. Snaha o redukci člověka na výrobní a konzumní jednotku je patrná ve varovných společenských utopiích A. Huxleyho Konec civilizace a G. Orwella 1984.

Žijeme v představě, že doména lidskosti (lidských vztahů, lásky, přátelství, umění atd.) je ne-produktivní. To platí pochopitelně s výjimkou re-rodukce, která jediná, a to doslova a do písmene, (re)produktivní je. Snaha maximalizovat efektivitu za jakoukoli cenu, potlačování lidského na úkor ekonomického, redukuje člověka z celé šíře jeho člověčenství na čistě a pouze výrobní jednotku. Krásné české slovo robot to vyjadřuje zcela dokonale. Člověk redukovaný na pouhého robot-níka se stává pouhým robotem. Odcizuje jedince rodině i sobě samotnému.

Pojďme se vrátit k etice ekonomie. Nevolám utopisticky po návratu k přírodě či přirozenému stavu věcí, nevybízím k odříkání či odmítání materiálního. I materiální má svou roli a je to jedna z mnoha studnic štěstí. Ale měli bychom umět ovládat i sami sebe, bez vnějšího materiálního, politického či etického příkazu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.