Proč se vládci bojí švýcarské přímé demokracie???

14. prosince 2011 v 17:27 | Jarmila Kubátová |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

Švýcarsko je jedinou zemí světa, kde existuje přímá demokracie. To je v 21. století vědy a techniky víc než zvláštní úkaz. Přestože se už tolik desetiletí švýcarská přímá demokracie osvědčila, nebyla zavedena dodnes nikde jinde na světě. Jak je to možné?


Nemusím se domnívat, ale mohu to s určitostí tvrdit, že je to proto, že světoví vládci si přímou demokracii nepřejí. Kapři si přece svůj rybník nevypustí. Světoví kapři rozhodují o místních zkorumpovaných minikapřících, tahají je jako loutky na provázcích, takže není v jejich zájmu, aby si lid bez místních loutek rozhodoval sám. Zbývá otázka, z jakého důvodu přímou demokracii dovolili ve Švýcarsku, proč tam také radši nenechali zastupitelský podvod. Domnívám se, že to má souvislost s tím, že se Švýcarsko stalo pokladničkou světových bankéřů. Potřebovali mít ve Švýcarsku trvale stabilní prostředí, bez sebemenších sociálních otřesů. Z toho důvodu jednak udělali ze Švýcarska neutrální zemi, kde se prý už asi 200 let neválčilo a zavedli v něm přímou demokracii, aby byl lid maximálně spokojen a nevytvářely se nikde žádné sebemenší třecí plochy, nebo nedejbože jakékoliv odbojné skupinky. Ve Švýcarsku dodnes existuje také domobrana, která umožňuje, že všichni muži mají doma zbraně a mohou být kdykoliv povolaní bránit svou vlast.

V čem spočívá švýcarský zázrak přímé demokracie? Menšina proti většině obvykle nemá z matematického hlediska žádnou šanci. Existuje však způsob, jak dokonce i menšinám zajistit právo na sebeurčení - a to je švýcarský systém přímé demokracie. Švýcarský zázrak začíná tím, že ačkoliv Švýcarsko nemá téměř žádné suroviny, přesto je to jedna z nejlépe prosperujících zemí světa.

Dalším zázrakem je, že i když lidé žijící v této zemi mají různé jazyky (němčina, francouzština, italština a další), různá náboženství (katolické a protestantské) a různou kulturu (německou, francouzskou a italskou), tak v této zemi neexistují vnitřní konflikty. To vše se podařilo jen díky zvláštnímu systému státní správy, který je pro občany jediným stmelujícím principem. Jedná se o vyváženou kombinaci držených, sdílených a delegovaných pravomocí na 3 úrovních státní správy: na úrovni obce, kantonu a federace. Díky tomu Švýcarská konfederace existuje v pohodě již více než 700 let!

Tento vyvážený demokratický systém nevznikl rychle. Vyvíjel se od r. 1291, kdy tři horské kantony, Uri, Schwyz a Unterwald, založily konfederaci států, k níž se postupně připojovaly další, až dosáhly dnešního počtu 26 kantonů. Švýcarská konfederace vznikla "zdola" tak, že jednotlivé kantony - vlastně samostatné státy - dobrovolně předaly část svých pravomocí konfederaci. Ale Švýcarsko se nestalo "tavícím kotlíkem", ale zůstalo státem sestávajícím z různých menšin.


Aby takto různorodý stát držel bez konfliktů a s plným souhlasem všech občanů pohromadě, vznikl zde účinný systém přímé demokracie. Pro stát tvořený různými etnickými, náboženskými a jazykovými skupinami využívá k tomu důmyslný systém referend na federální, kantonální a místní úrovni, doplněný systémem lidových iniciativ. Jak švýcarský systém přímé demokracie funguje? Přímá demokracie Švýcarska je uskutečňována na třech úrovních: na úrovni obce, kantonu a na úrovni federace. Mezi federací, kantony a obcemi je rovnováha moci. Existuje federální ústava, ale každý kanton má taky svou vlastní ústavu.

Ačkoliv je suverenita kantonů omezena, kantony mají všechny tři tradiční státní pravomoci: legislativní, výkonnou a soudní. Rozhodují o svém vlastním demokratickém systému a určují vykonávání moci v systému jejich přímé demokracie. Rozhodují o své vlastní struktuře vnitřní decentralizace včetně pravomocí místních úřadů. Pro srovnání: v České republice anonymní byrokracie v centrálních institucích v Praze a velmi často dokonce jen politická menšina - hrstka vládních politiků - rozhoduje o administrativní struktuře celého státu. To znamená, že politici v Praze rozhodují i o velikosti okresů a krajů, o zahrnutí obcí pod jednotlivé okresy a kraje, rozhodují, zda se okresy nebo kraje zmenší, zvětší, zruší nebo obnoví, jaké budou jejich pravomoci, které instituce pod ně budou spadat - zda školy, nemocnice, atd., a to bez ohledu na přání občanů, kteří v těchto krajích, okresech či obcích žijí, bez ohledu na to, zda si tam určitou školu nebo nemocnici přejí nebo nepřejí. Ve Švýcarsku si ale o všech těchto záležitostech rozhodují přímo občané v rámci svých kantonů nebo obcí sami, neboť oni sami nejlépe vědí, co a jak potřebují a sami si rozhodují, co chtějí ze svých daní platit. Proč by o jejich daních měla rozhodovat hrstka anonymních centrálních úředníků kdesi v Praze?

Každá obec se také stará o každodenní potřeby občanů a prostřednictvím systému přímé demokracie kontroluje finanční výdaje, volí místní parlamenty a členy výkonné rady, rozhoduje o daních, účastní se místního plánování atd. Místní demokracie je velmi podstatnou součástí systému společnosti při zajišťování práv na sebeurčení a při urovnávání konfliktů.

Federální struktura země zase musí místní demokracii zajistit její existenci v duchu pojetí švýcarského federalismu. Referenda a iniciativy existují na všech třech úrovních: federální, kantonální i místní.


Legislativní referendum nepovinné je možné buď na základě iniciativy 50 000 občanů, nebo na základě iniciativy 8 kantonů. Federální státní úřady samy nemohou vyvolat legislativní referendum. Jakmile je zákon podléhající referendu přijat oběma komorami, je uveřejněn ve Federálním věstníku a běží lhůta 90 dní, během nichž může být žádáno referendum. Pokud je získáno 50 000 podpisů občanů během těchto 3 měsíců, referendum se stane závazným - úřady nemohou napadený zákon odvolat. Pak jeden měsíc před referendem všichni švýcarští občané dostanou ve formě publikace legislativní text a jako jeho součást veškeré námitky jak proti jeho přijetí, tak i pro přijetí. Občané se pak mohou při hlasování kvalifikovaně rozhodnout. Je-li vyšší počet hlasů proti než je počet hlasů pro nebo je-li stejný počet hlasů proti a pro, zákon je považován za neplatný a nepřijatý. V opačném případě anebo pokud nebylo referendum vyžádáno, nabude text platnosti.

Povinné ústavodárné referendum. Žádná úprava ústavy není možná bez lidového hlasování a bez získání dvojí většiny: prosté většiny hlasů v rámci celé konfederace a současně souhlasu většiny kantonů. Povinně musí být v referendu schváleny i mezinárodní smlouvy ohledně připojení Švýcarska ke kolektivní bezpečnostní organizaci nebo k mezinárodní organizací a též v případě naléhavých rozhodnutí měnících ústavu. (Pro srovnání: ústavní zákony v České republice přijímá Parlament České republiky, a to kvalifikovanou většinou, tedy třemi pětinami hlasů všech poslanců a zároveň třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Prezident je nemůže vetovat.)

Lidová iniciativa umožňuje libovolné skupině voličů navrhnout celkovou nebo částečnou revizi ústavy. Návrh na referendum musí získat 100 000 podpisů, shromážděných během 18 měsíců. V tom případě federální úřady nemohou lidovému hlasování bránit.

Ve Švýcarsku je demokracie chápána jako nástroj individuálního a kolektivního sebeurčení a tím i individuální a kolektivní svobody. Demokracie tvořená na základě souhlasu neslouží jen k ustanovení zákonné vlády, ale je to i způsob jak zajistit mírové urovnání konfliktů. Toto mírové urovnání konfliktů je mimořádně důležité pro stát, který je tvořen různými etnickými, náboženskými a jazykovými skupinami. Tento švýcarský systém přímé demokracie je systém otevřený a pružný, aby reagoval na potřeby obyvatel, a je dostatečně pevný na to, aby odolal tlakům zvenčí i rozvratům zevnitř. Je velmi dynamický a vždy spojený se svými občany - s jejich aktivitou stojí a padá. Občané Švýcarska si svou aktivitou a zodpovědností sami vybudovali svůj unikátní systém, který jim slouží, a ve kterém jsou spokojeni. (celý nekrácený článek ZDE)

_____________________________________________________________

PARTITOKRACIE je vláda politických stran místo vlády lidu

Rostoucí nespokojenost, frustrace a zklamání jsou připisovány selhávání některých osob nebo institucí, nikoliv strukturálním nedostatkům samotného systému. Nynější parlamentární systémy vznikly tím, že několik málo předáků velkých politických stran nechalo sepsat a odhlasovat ve sněmovně ústavu, která dává veškerou moc do rukou politickým stranám bez přímé účasti občanů. Ze samotného základního principu demokracie však vyplývá, že demokratická ústava musí být schválena v referendu většinou občanů. Pokud se tak nestane, zůstává ústava, de facto podstrčená občanstvu, nelegitimní. Systém na ní založený není demokracie nýbrž ˝partitokracie˝ - vláda politických stran místo vlády lidu. Rostoucí chápání této prosté skutečnosti vyvolalo od počátku devadesátých let hnutí za (polo)přímou demokracii, šířící se po celém světě.
Zdroj: Ph.D. Jiří Polák
 


Komentáře

1 Rengman Rengman | 15. března 2012 v 23:50 | Reagovat

Ve Švýcarsku žádná přímá demokracie neexistuje!!! Ve Švýcarsku je polopřímá demokracie. Před napsáním článku by to chtělo si projet aspoň základní politologický učebnice a ne jen wiki ;)

2 Aťan Aťan | 20. října 2012 v 17:00 | Reagovat

[1]: Termín "přímá demokracie" používaný ve spojení se Švýcarskem je už zažitý, netřeba ho brát doslovně. Stejně jako olomoucké syrečky se nevyrábějí v Olomouci ale v Lošticích. V tomto článku šlo o trochu něco jiného, než o přetahovanou o slovíčka.

3 Jaroslav Lima Jaroslav Lima | E-mail | 9. srpna 2013 v 13:02 | Reagovat

Vazena pani, davam vam 4 minus z historie. (v legraci)Pisete, ze Svycarsko je jedine s primou demokracii. Omyl!!!! Svycarsko je mozna nejstarsi zemi, ale na jedina. Od roku 1786 (presne od 17 zari) unie svobodnych statu americkych schvalila ustavu. 'Otec ustavy' James Madison prevzal uvahu pana barona Charlese-Louise Montesquieu (francous) z knihy "Spirit of the Law" (V duchu zakona) z roku 1748!! V teto uvaze a i v ustave je volba jedince (ne skupiny). Vytvari balance mezi tremi piliri moci s kontrolou mezi temito piliri. Jen na konec pro zajimavost. Ustava male republiky San Marino je asi od roku 1600. Je to nejstarsi republika v Evrope

4 Aťan Aťan | 9. srpna 2013 v 13:46 | Reagovat

[3]: Ještě si p. Lima prostudujte, jak to mají s odvolatelností chybujících politiků - protože o to tady jde především. Propracovaný systém referend, veřejná kontrola politických špinavostí, to je oč tu běží. Naše rozkradená státní kasa by měla každého slušného občana nejen děsit, ale také bychom proti tomu měli něco účinného dělat, viz:

http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs

5 Jaroslav Lima Jaroslav Lima | 9. srpna 2013 v 16:03 | Reagovat

Pane Atane, Mimo referenda, vse je velmi dobre udelano Impeachment a hlasovani o odvolani je na federalnim i statni urovni. Odvolani v minulych letech guvernatora Mechana a odvolani pomoci hlasovani senatora Pearse  v Arizone jsou toho prikladem A co Nixonovo odstoupeni pred impeachmenem?Mam federalni ustavu Svycarska ve svem pocitaci a vidim hodne veci v ni, co chci i ja v nasi ustave. Je-li libo, mohu poskytnout svuj "amatersky" pohled na novou ustavu pro CR. Muj e-mail je jerry@limafamily.net[4]:

6 atanova-zasuvka atanova-zasuvka | 11. srpna 2013 v 21:48 | Reagovat

Mně je už pár let sympatický tento návrh občanské ústavy:
http://www.hzpd.cz/navrh-obcanske-ustavy/#uvod
..ale nemám vzdělání přes ústavní právo, těžko bych se přel o slovíčka. Jen tomuto hnutí intuitivně fandím. Rozhodně si nemyslím, že by to bylo horší než dnes. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.