Proč církev potírala kouření tabáku?

11. března 2018 v 11:07 | 100+1 - Radomír Dohnal |  Soukromá ENCYKLOPEDIE


Je prosinec roku 1492 a na palubě lodi La Pinta mířící zpátky do Španělska vládne uvolněná atmosféra. Nová cesta do Indie byla objevena a člen posádky Rodrigo de Jeréz využije poklidného okamžiku k tomu, aby vyzkoušel jednu "indickou" novinku. Smotá několik širokých sušených listů podivné byliny, namačká je do podlouhlé duté dřevěné trubice a na jednom konci zapálí. Zhluboka nasaje unikající kouř do plic a s výrazem uspokojení jej po chvíli v obláčku dýmu vyfoukne.

Jeréz (první historicky doložený evropský kuřák tabáku) si počíná přesně podle instrukcí lodního tlumočníka Louise de Torrese. Ten byl přímým svědkem zmíněného podivného rituálu na San Salvadoru, kde si takto na tabáku pochutnávali indiáni z kmene Guanahani. I on si záhy potáhne. Ke smůle obou zmíněných pánů si ale jejich zábavy všimne Pedro de Gutierrez, vrchní stevard. Na palubě se rozdělávat oheň nesmí a Jeréz i Torres se z vězení v podpalubí dostanou až v Lisabonu.

De Jeréz byl mimochodem také prvním evropským kuřákem, kterého jeho zlozvyk stál život. Dýmku i váček s tabákem propašoval na pevninu a pochlubil se vyfukováním kouře v námořnické krčmě. Chyba, až moc lidem připomínal ďábla. Skončil u inkvizičního stolce a poté i na hranici. Z prvního kuřáka se na dlouhou dobu stane i poslední.


Vzhledem k ostrému přístupu katolické církve vůči kuřákům se podobných experimentů zdrží i Robert Pane. Ten doprovázel Kolumba při druhé cestě do zámořských kolonií a v učeném pojednání zmínil i rituál požívání tabáku. "Tento a mnoho dalších barbarských zvyků jen dokládá primitivnost tvorů, kteří se nikdy nestanou lidmi, pokud nepřijmou Krista." Kouření Evropany udivuje. Domů o něm roku 1518 píše Juan de Grijalva z Yucatánu, o rok později jej do deníku zaznamená i dobyvatel Hernando Cortés a v roce 1530 hned dva druhy pro "vědu" popíše misionář Bernardido de Sahagun. Jenže conquistadoři pasou po zlatě a pramálo je trápí libůstky indiánů. O rostliny tabáku se zajímá jen pár botaniků a herbaristů.

Podobně neslavně si vede lehce omamné sušené listí u anglického dvora. Mořeplavec sir Walter Raleigh skládá roku 1586 k nohám královny Alžbety I. ty nejnemožnější dary. Neveze sice tolik očekávané koření, ale náklad zlata a brambor rostoucí v hlíně či v šustivém listí obalené klasykukuřice. "A dál už nic?" ptá se rozmrzelá královna prvníholodivoda Velké Británie. "Snad jen… zvláštní dýmkové koření."
Alžběta zkusmo ze zapálené trubičky potáhne. Experiment ale skončí katastrofou: královna zezelená, začne se dávit a v záchvatu těžkého kašle vyplivne první dovezenou dýmku na podlahu.

FENOFÁZE TABÁKU

Co na tom, že španělský medik Monardes ze Sevilly popisuje hned 36 nemocí, které s pomocí zázračného listí tabáku vyléčil. Nikdo mu moc nevěří. Pokusům s pálením tabáku učiní přítrž i sám papež Urban VIII. Roku 1624 vydává bulu, kterou kouření zakazuje. "Ohavným smradům pekelným kdo se oddává, kdo hubí v sobě kouřem věčnou Duši." Kdo neuposlechne nařízení vatikánského stolce, může a bude bez milosti z církve exkomunikován.
A jinde? V Rusku by vás za kouření na veřejnosti podle zákona vykastrovali a třeba v Persii či Turecku za ně hrozil trest smrti.

V Anglii v druhé polovině 17. století řádil mor. Lidé si tehdy všimli, že majitelům obchodů s tabákem se choroba vyhýbá, načež se zrodil mýtus, že kouření může před zákeřnou nemocí chránit. Dýmky si tak za velkého moru v letech 1665-1666 v Anglii hojně zapalovali nejen dospělí, ale i děti. Když jistý Tom Rogers vzpomínal na studium v Etonu, zmínil mimo jiné, že si v době epidemie jednou ráno na rozdíl od spolužáků nezapálil. A čekal ho za to nejhorší výprask, jakého se mu kdy na škole dostalo - kouření totiž bylo tehdy na Etonu povinné.
Zdroj: 100+1

Zámek Hluboká nad Vltavou - KUŘÁCKÝ SALÓNEK

KOUŘENÍ V 21. STOLETÍ - ZDE






 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.