Slavná První republika - o čem se moc nemluví

26. března 2018 v 9:52 | 100+1 |  ČESKÁ HISTORIE I SOUČASNOST "napřeskáčku"

Rudolfovice r. 1920

Ne každý byl Baťa, ne každý byl filmová hvězda. Pod pozlátkem horních vrstev vyvstává otázka: jak si žili obyčejní lidé v Československu? Kolik si vydělávali zaměstnanci v běžných profesích?

Kdo po první světové válce čekal okamžitou změnu k lepšímu, musel patrně v počátcích První republiky zažívat hořké zklamání. V porovnání s rokem před válkou činily v létě 1919 dělnické mzdy jen 37,4 %! Cena zboží přitom neklesala, naopak - byla často až o 90 % vyšší. Těsně po válce vyskočil počet nezaměstnaných na 228 000. Přesně tolik přišlo o práci v důsledku neplatnosti válečných objednávek. Konzervy, vojenské uniformy nebo zbraně už nebylo možné vyrábět v tak obrovském množství. Kvůli odtržení od monarchie došlo navíc ke zpřetrhání obchodních svazků s Rakouskem, Maďarskem a částečně i s Německem. Těžký zásah utrpěl zejména hutní a strojírenský průmysl, ale nezaměstnanost se dál šířila jako lavina napříč celým pracovním trhem. Kromě lidí bez práce tu bylo 210 000 válečných invalidů, kteří potřebovali péči.

Muži i ženy se hlásili prakticky k jakémukoliv zaměstnání, ale ne vždy pochodili. Prodejci zboží museli vyrovnávat nedostatečné zisky vyšší cenou, čímž opět klesala schopnost prodat. Československo ale bludný kruh ekonomické krize díky výhodným půjčkám ze zahraničí prorazilo a do dvacátých let už vstupovalo jako relativně stabilní země, počítaná do první světové dvacítky.

Poválečné období chaosu vystřídala "stabilita a prosperita" let dvacátých. Ve světě jsme byli považováni za desátou ekonomicky nejsilnější zemi! Jenže Československo nepatřilo, pokud šlo o výdělky jednotlivců, mezi právě rovnostářské státy. V podstatě se s každým dalším rokem existence republiky více rozevíraly nůžky mezi nejbohatšími a nejchudšími. Pokud jste se narodili do sociálně slabší rodiny, tak jste měli v drtivé většině smůlu. A z potomků prozíravě investujících boháčů se stávali jen větší boháči. Mírná podobnost s dneškem, i když v jiné rovině. Výjimky samozřejmě existovaly tenkrát i dnes.

Sláva a lesk dvacátých let, jak nám je dodnes připomínají klasické černobílé filmy z Barrandova, byl světem vyvolených. Snad proto byly tolik oblíbené. Normální lidé u nich mohli snít o životě ve vyšší společnosti. I když nikdo neměl oficiálně pracovat déle než 48 hodin týdně, a termín přesčas byl ještě neznámý, pracovalo se často mnohem déle. Protože i ta nejtěžší a nejnepříjemnější práce byla lepší, než být nezaměstnaným. Těžko si stěžovat na nadřízené, když můžete dostat výpověď "na hodinu". Konzervativní zastánci starých pořádků, kteří by za První republiky nejraději viděli ženu jen u plotny a kolem ratolestí, s nelibostí nesli jejich pracovní emancipaci. Ale neuvědomovali si už, že bez zaměstnaných žen už nebylo ve dvacátých letech možné rodinu uživit.
(Hlady dnes sice trpět nikdo nemusí, ale bez dvou příjmů v rodinách se také většinou neobejdeme.)

Nebyl rozpad Rakousko-Uherska chyba? - odkaz na článek ZDE

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.