DĚDEK JURO: Jak se dřevo chová při kouření dýmky

11. září 2018 v 11:22 | Jiří Hlinovský "Dědek Juro" |  MUZEA doma i ve světě (sbírky, knihovny ad.)

Zhruba po 10 letech mojí práce na dýmkách z jiných dřevin, než jsou dnes běžně v prodeji (např. briar), rád bych se podělil se zkušeností, jak se různý materiál chová při kouření.

Meruňka, broskev - polotvrdé až tvrdé dřevo, krásná kresba podobná olivě (meruňka - téměř stejné zabarvení do žlutých odstínů jako oliva, broskev je tmavší, spíše do hnědé škály odstínů). Výborné vlastnosti co se týká chuti i odvodu vlhkosti při kouření.

Švestka je tvrdé dřevo, nevýrazné kresby, barevná škála je od krémové až po tmavě červeno-hnědou. Chuť tabáku moc neovlivní a je vhodná spíše pro sušší tabáky, ráda močkuje.

Hruška je vhodnější spíše z podhorských oblastí, má hustější dřevo, nevýrazná kresba, dobře se opracovává. Neutrální vlastnosti co se týká chuti, vhodná spíše na rustikované dýmky.

Třešeň má světlé dřevo s pěknou kresbou, podle odrůdy od krémové až po růžovou barvu. Patří mezi měkčí dřeviny, je vhodná spíše do interiéru na slabší tabáky. Chuťově ovlivní tabák mírně ovocnou příchutí, dobře saje.

Ořech americký, hodně tmavohnědé barvy, patří spíš mezi měkké dřeviny s nádhernou kresbou. Pro exteriér je dobré spravit vložku z tvrdšího drěva (buk nebo hruška). Potřebuje pomalejší opatrné zakuřování, chuťově ovlivní tabák v tom dobrém slova smyslu, protože hodně stáhne vlhkost. Není vhodný pro agresivní kouření.

Ořech evropský je tvrdší, na dýmky je vhodnější kořenice pro kresbu a širší škálu barevnosti od světle hnědé až po skoro černou. Má podobné vlastnosti jako americký ořech, ale nepotřebuje vložkovat.

Dub barevností nijak nevyniká, zato má výraznou strukturu letokruhů, která si přímo žádá pískování nebo kartáčování. Dobře saje. Chuťově mírně ovlivní tabák a je vhodný spíš pro silnější tabáky.

Buk nijak nevyniká kresbou, takže spíše na rustikované dýmky, tvrdé dřevo, vhodný pro začínající pipemakery pro jeho dostupnost a cenu. Pro jeho neutrální chuťové vlastnosti je vhodný na testování tabáků. Dobře saje.

Akát je tvrdá dřevina, barevná škála od žluté, přes zelenou, až do tmavohnědé. Nejhezčí kresbu má nádor (podobná kresba jako briar - ptačí oči) ostatní části stromu jsou vhodné na rustikování, pískování, nebo kartáčování. Neutrální vlastnosti co se týká chuti, mírně saje.

Smrk, borovice. Na čundru se mi osvědčil smrk. Je dostupný, lehký a nemá tolik živice jak borovice nebo modřín. Při dost silné stěně hlavičky se dá přirovnat ke kukuřičkám, takže se dá použít i on. Borovice a modřín dost negativně ovlivní chuť tabáku.

Javor - má skoro bílou barvu, Lepší je ho vyvložkovat, protože mění chuť k horšímu. Sice je jedovatý, ale při 80 °C se jed eliminuje, což dýmka splňuje.

Oliva - nejvíc v ní chutná latakie, ale raději sušší tabák. Morta (stářím zčernalé dřevo) má zemitou příchuť a aroma ("mejdlo") tam pěkně sedí. Briar asi nejvíc močkuje, svědčí mu tenčí stěna. (pozn. Vít Jindřichovský).
_________________________

Samozřejmě se dá použít jakékoliv dřevo, když se upraví tak, aby splňovalo podmínky pro kouření. Vždy je ale nejlepší kořen a spodní část kmenu. Záleží na vkusu a požadavků každého dýmkaře. Lidé dnes kouří většinou z briaru (vřesovec stromovitý - Erica arborea L.). Přitom naši předci jistě kouřili z dostupných dřev svého okolí. V muzeích je dost důkazů, až teprve dovoz briaru změnil výrobu dýmek, hlavně z estetického hlediska. Na krásu u nás dostupných dřevin se postupně zapomínalo.

První dýmku (spíš kanón), jsem vyrobil v sedmnácti, byla to hlava Číňana z buku. Když jsem jí nacpal plnou Tarasem, tak jsem celou noc měl co kouřit. S dýmkama jsem vážněji začal tak po třiceti letech, už trochu s rozumem. Bylo to tápání v temnotě pokus omyl, vím co začátek obnáší. Každý si dělá a vybírá dýmku posle svých představ a vkusu. Pro začátek je dobré zkusit něco menšího, aby s tím nebylo tolik práce. Vyrobit dobrou dýmku není pětiminutová záležitost. Když vás výroba dýmky začne opravdu bavit, pak se pokusíte udělat i něco většího. Je rozdíl vyhladit menší nebo větší dýmku. Co se týká preciznosti, větší dýmka ukáže spíš nerovnosti a nedobroušení, než dýmka menší. Pro začátek je asi nejlepší buk, ten se opracovává nejlépe.

Dýmky bez jmenovek © Jiří Hlinovský "Dědek Juro"
meruňka

švestka

hruška

třešeň

ořech americký

ořech evropský

dub

buk

akát

smrk

borovice

modřín

kukuřice

javor

oliva

morta

briar (Peterson)

__________________________________
__________________________________

PŘÍLOHA: ostatní materiály

bílá hlína (gypsovky)

Meerschaum (pěnovky)

porcelán

tykev dýňovníku

kov
_______________________________________________________________________


Kniha ŠEST DÝMEK FRANTIŠKA FILIPOVSKÉHO: "Dýmka mi slouží k radosti. A řekněte, když se tak díváte na dýmku, není její tvar krásný? Není stejně krásný jako tvar harfy či houslí? A zrovna tak dýmka. Jako kdyby vyšla z dílny nějakého kumštýře. Dýmka je prostě předmět, který se laská. Cigareta se zahazuje. I doutník se zahazuje. Dýmka zůstává. I tím je určen její majestát. Tak jako má houslista housle, bez nichž by nemohl být, já mám svou dýmku, kterou si zapálím, je léto a teplý soumrak a ona mi s večerem přináší klid a potěšení. Ano, teď už vím, proč ji tatínek vždycky tak láskyplně hladil a mazlil, když seděl v Přelouči před domem na naší lavičce.
Zájem o dýmky ve mně probudil teprve Jan Werich v době, kdy už jsem byl členem Osvobozeného divadla. Tenhle požírač života, v tom nejlepším slova smyslu, uměl až k závidění žít! A myslím, že i fajfky, které kouříval, vyjadřovaly mnohé z jeho životního kréda, v němž podstatné místo má moudrost z radosti a smíchu. Nevěřili byste, co všechno dovede taková dýmka vypovědět o svém majiteli!
U Wericha jsem se tedy zhlédl v dýmkách, od něho jsem o nich získal první informace, první poučení. Po čase jsem prý uměl nacpávat fajfku nejlíp v celém Osvobozeném. Ono totiž takové nacpání dýmky není legrace. Má svou technologii, která se nesmí zanedbat. Dýmka nemá zhasnout dříve než se vykouří všechen tabák. A to záleží nejen na jeho kvalitě, ale hlavně právě na tom, jak je nacpaná. První špetka na dno dýmky se jen tak jemně malíčkem zatlačí. Velice jemně, zdůrazňuji. Další špetka už víc, a když je těch vrstev asi pět, tak ta poslední se už skutečně udusává s vynaložením značné síly. Takhle nacpaná fajfka nemůže při správném kouření, a samozřejmě při kvalitním tabáku, vyhasnout. Jdu-li na fotbal, zapálím si ji při prvním písknutí a vydržím ji někdy kouřit do poloviny druhého poločasu, aniž by vyhasla."

(ilustrační foto)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.